RE:GALERIE

RE:GALERIE je virtuální galerií spojující hráčský zážitek z objevování generované estetiky s rozkrýváním odkazů na významné představitele experimentálního a novomediálního umění. Galerie představuje kreativní výstupy studentů předmětů Algoritmické umění — teorie (FF MUNI) a Výtvarná informatika (FIT VUT) z let 2022–2023.

Reference na umělce a jejich díla spojuje vztah k českému prostředí. Ať už to je John Cage jako člen České mykologické společnosti, brněnští tvůrci Woody Vašulka (s digitálně přepracovanou podobou výstupu analogového videosyntezátoru), Jiří Valoch (v jehož stylu doprovázejí výstavu leteristické objekty) nebo zakladatel české počítačové grafiky a propagátor matematického umění (zejména fraktálů) Ivo Serba, či finální skrytá místnost jako reference na Duchampův utajený ateliér s dílem Etant Donnes, jež bylo poprvé instalováno ve stejném roce jako jeho souborná výstava v Galerii Václava Špály v Praze.

Projekt je vytvořen v herním enginu Unity. Galerie sestává z několika místností, z nichž každá nabízí svébytnou estetiku s odlišnými interaktivní prvky. Pohybujete se v ní pomocí standardního FPS modelu ovládání, tzn. z vlastního pohledu pomocí klávesnice a myši. Díky rozsáhlé podpoře vývoje pro VR v Unity je také možné prezentovat galerii s použitím VR headsetu.

Při vstupu do hlavní budovy vás přivítá Fontána Marcela Duchampa, která po zhlédnutí celé galerie umožní průchod do běžně nepřístupného podzemí. K objevování generativní estetiky slouží portály, jimiž se přenesete do jednotlivých výstavních prostor. První část galerie evokuje bytové akce v českém prostředí osmdesátých let. Řadě umělců nebylo umožněno vystavovat v oficiálních galeriích a často se museli uchylovat do méně nápadných, často improvizovaných míst. V jednom takovém uměleckém bytě se můžete rozhlížet nejen po vystavených dílech, ale i po klíčích k otevření cesty do podkrovního depozitáře. V něm jsou archivována díla z výstavy 01100100, uspořádané studenty algoritmického umění v roce 2019 u příležitosti 100 let Masarykovy univerzity. Prostředí bytu je stylizované do staršího vizuálního stylu digitálních her. Větší detaily, které redukovaný počet polygonů nedovoluje, zajišťuje normálové mapování.

Po prozkoumání bytu se přesunete do další části galerie, tentokrát situované do prostředí lesa a dedikované Johnu Cageovi. I zde se zrcadlí český kontext, i když to nemusí být na první pohled patrné: Cage byl vášnivým houbařem a v šedesátých letech též čestným členem Československé mykologické společnosti. Mezi generativním uměním tak interagujete s mycéliem, tvořícím zvukový sekvencer, a komponujete pomocí něj vlastní skladby. Po odhalení způsobu, jak spustit virtuální projekci, můžete sledovat videotvorbu studentů — např. remake díla Noisefields Steiny a Woodyho Vašulkových ve fraktálním provedení. Lesní místnost je stylizovaná do grafiky z období prvních herních konzolí pracujících s 3D prostorem. Počet polygonů je redukovaný na úplné minimum, textury nejsou filtrované (tvoří je ostré pixely) a normálové mapování zcela chybí.

Třetí tematická oblast odkazuje na digitální média. Prostor je koncipován jako nehmatatelný environment, v němž se můžete kromě vnímání výtvarného umění ponořit do studia fraktálů a jejich soběpodobně členité estetiky. Místnost odkazuje na výtvarné počiny Iva Serby v prostorové fraktální geometrii. Rozbíjí tradiční představu o pohybu a orientaci a vizualizace navozuje pocity vznášení se či naopak zanořování do nekonečných struktur. Tato část galerie opouští obvyklé způsoby renderování 3D grafiky a využívá techniku zvanou raymarching. Ta, stejně jako samotná fraktální grafika, vykresluje obraz iterativně, tzn. míra detailů závisí na počtu výpočetních cyklů. Z pohledu návštěvníka se vypouštějí paprsky, které se „protínají“ s výpočty matematických rovnic, jež stojí za vznikem konkrétních fraktálů. Jednotlivé paprsky se poté vyhodnocují a jejich výsledky (v podobě barevných pixelů) vytvářejí finální obraz.

Vizuální stylizace projektu je inspirovaná počátky novomediálního umění, vybízí tedy k prezentaci v odpovídajícím „retro stylu“. Výstavní environment evokuje domácí kancelář 90. let — např. rozviklaným pracovním stolem, skřípající kancelářskou židlí nebo zažloutlou PC sestavou s objemnou CRT obrazovkou. Tento hardware však musí být částečně simulovaný kvůli výpočetní náročnosti projektu (především fraktálům), tzn. při zachování dobové estetiky bude potřeba mít „uvnitř“ moderní počítač. Prostředí doplňují různé artefakty spojované s hráčským prostředím. LCD obrazovka s velkou úhlopříčkou, adjustovaná nad PC sestavou, zajišťuje, aby byl hráčský zážitek dostatečně silný nejen pro hráče–návštěvníka galerie, ale i pro přihlížející diváky.