Speaking Digital 2025

14:00 Zahájení: Martin Flašar

14:10 Lidé, technologie a hudba ve 21. století: Zkoumání změn v percepci non-artificiální hudby v digitalizovaném světě: Anna Minjaríková

Disertační práce Lidé, technologie a hudba ve 21. století: Zkoumání změn v percepci non-artificiální hudby v digitalizovaném světě je věnována vlivu digitálních technologií (zejména streamovacích služeb a internetu obecně) na vnímání hodnoty a funkce hudby ze strany jejích posluchačů. Konkrétně je výzkum zaměřen na skupinu českých posluchačů narozených mezi lety 1990 a 2005, která dospívala v době zásadní proměny způsobů přístupu k hudbě.

Tato disertační práce staví na obecně přijímané premise, že čím menší je vlivem digitálních technologií úsilí nutné k získání přístupu k hudbě, tím menší je i schopnost jejích konzumentů ji docenit. Ačkoliv vztahu mezi vynaloženým úsilím a hodnotou obecně byly věnovány konkrétní studie, vztah mezi hodnotou, hudbou a její snazší dostupností v souvislosti s digitálními technologiemi zůstává neprozkoumán. Navzdory chybějícímu empirickému výzkumu, se však tato hypotéza opakovaně objevuje zejména v médiích či populárně-naučné literatuře.

V prezentaci věnované disertačnímu projektu je pozornost soustředěna zejména na jednotlivé teze, teoretické vymezení problému, hypotézy, cíle, metodologický rámec a popis dosavadních výsledků výzkumu. V části věnované dosavadním zjištěním je věnován prostor i vlastní studii, jejímž prostřednictvím získaná data přinesla poznatky velmi užitečné i pro tento disertační projekt. Konkrétně jde o zjištění týkající se proměn role hudby ve vybrané hudební subkultuře (v tomto případě se jedná o gothic subkulturu) mezi lety 2005 až 2015, kdy mimo jiné dospívala generace posluchačů, na něž se tato disertační práce soustředí. Navzdory tomu, že se jedná o hudební subkulturu, zažila zejména po rozšíření internetového připojení významnou proměnu, kdy se oproti důležitosti hudby začala prosazovat jiná symbolika – například vizuální styl, což může souviset právě se změnou ve způsobu konzumace hudby a její dostupnosti.

14:30 Umělá inteligence digitálních her: Michael Franěk

Předkládaný konferenční příspěvek představuje disertační projekt zaměřený na problematiku umělé inteligence v kontextu digitálních her. Cílem práce je ověřit možnost integrace strojového učení přímo do jádra digitální hry, v níž se algoritmus umělé inteligence bude schopen učit prostřednictvím interakce s hráčem. Výzkum se konkrétně orientuje na to, zda a jak může umělá inteligence za pomoci herního zážitku pochopit základní pravidla herního světa, interakční logiku a dynamiku komunikace, a to jak směrem k hráči, tak vůči stanoveným herním mechanikám.

V oblasti experimentální části projektu bude implementována umělá inteligence, která má vykazovat předem definované behaviorální vzorce – ty budou rámcově odpovídat úrovni vycvičeného psa, avšak v narativní rovině bude postava stylizována jako „robotický pes“. Daná herní entita bude schopna jednoduché jazykové komunikace a bude fungovat jako partner hráče v rámci herního světa.

Konferenční příspěvek se bude dále věnovat teoretickému uchopení umělé inteligence v digitálních hrách a nabídne přehled současného stavu výzkumu v dané oblasti. Součástí bude prezentace výzkumných hypotéz a vícekrokové metodologie včetně výsledků prvního kvantitativního šetření, které mapovalo herní návyky a očekávání od současných hráčů všech věkových kategorií. Příspěvek rovněž představí úvodní strukturu Game Design dokumentu jako přípravu pro praktickou část projektu. Další část se vrátí k otázce testovatelnosti „herní inteligence“ a nabídne reflexi konceptu Turingova testu v aktualizovaném, specificky herním rámci.

Následně bude představena část výzkumu, která otevírá otázky autenticity, autonomie a testovatelnosti chování herní umělé inteligence. V závěru příspěvek nabídne úvahu nad potenciálem přenositelnosti takto naučené inteligence mimo herní prostředí – například do edukace, simulace či kulturní robotiky.

14:50 Restaurování a konzervace digitálního umění: paměť lásky a péče v technosféře: Adéla Kudla

Technosféra, spojení ryze lidského a technického není jen chladný systém kabelů a sítí - je to biosociální organismus, digitální infrastruktura, která podněcuje kreativitu a prodlužuje lidskou touhu po spojení, reprodukci a trvání. Každé umělecké dílo je i přes svou zdánlivou reprodukovatelnost zároveň prototyp a má v umění své pevné místo. Zvláštní potřeby digitálního umění v oblasti konzervace nejsou stále dostatečně chápány a jsou přehlíženy především kulturními a politickými činiteli. To má za následek všeobecný nedostatek politik, programování a financování v této oblasti, na druhé straně neobyčejnou vynalézavost konzervátorů a restaurátorek. Pokud však nebudou přijata opatření, mohlo by evropské dědictví digitálního umění v krátké době utrpět rozsáhlou ztrátu, která by neznamenala nic menšího než historickou mezeru v evropské uměleckohistorické a výzkumné infrastruktuře, kde by digitální umělecká díla již nebylo možné zažít, pochopit, popsat a interpretovat.

Starší technologie, které ještě nebyly nebo nemohou být digitalizovány či aktualizovány, je stále obtížnější podporovat, protože ubývá výrobců, náhradních dílů, odborných znalostí a služeb v oblasti údržby. Kromě toho se mnoho mediálních umělců první generace blíží ke konci své života, což klade značný časový tlak na jednání ve věci přístupu výzkumníků a sbírek ke ztělesněným znalostem umělců, pokynům pro uchovávání a autorizaci. Totéž platí pro technické pracovníky, inženýry a programátory, kteří spoluvytvářeli starší umělecká díla nebo jejichž odborné znalosti jsou rozhodující pro údržbu a průběžnou interpretaci uměleckých děl.

Příběh digitálního umění, kultury a technosféry se tak píše v reálném čase, a především v reálném čase lidí, kteří se konzervaci současného umění věnují. Jak uchovat software a hardware, který stárne rychleji než naše vzpomínky? Tato disertační práce si klade otázku, zda komunitně podporovaný software je jednou z cest k dlouhověkosti digitálního umění a zároveň zda je péče o něj v rukou institucí udržitelná. Prostřednictvím metody orální historie přináší výzkum nové prameny – svědectví konzervátorů, restaurátorů, archivářů, techniků, hackerů a umělců o jejich oboru a o tom, jaké společné jmenovatele, které zajistí úspěch, a tak i trvání uměleckého díla, lze v pozadí péče o digitální umění nalézt.

15:10 Estetika umenia umelej inteligencie: Umelecké stratégie kooperácie človeka a AI: Tomáš Marušiak

Výskumný projekt Estetika umenia umelej inteligencie sa nachádza na priesečníku experimentálnej estetiky, výpočtovej kognitívnej neurovedy a počítačovej vedy. Umenie umelej inteligencie predstavuje etapu vo vývoji digitálneho umenia, pre ktorú sú charakteristické umelecké stratégie operujúce s agentúrou systémov umelej inteligencie ako dominantným tvorivým procesom. Estetika umenia umelej inteligencie je preto chápaná ako model partnerskej kooperácie ľudských estetických procesov a estetických procesov v systémoch umelej inteligencie.

Hlavným cieľom výskumu je ponúknuť analýzu procesov umenia umelej inteligencie a odpovedať na otázku o realizovateľnosti jeho budúcej podoby, v ktorej dominujúcu úlohu zohráva partnerstvo človeka a systémov umelej inteligencie disponujúcich prvkami vedomia alebo autonómnej agentúry. Operabilita takéhoto partnerstva sa opiera o predpoklad, že systémy umelej inteligencie v umení budú obsahovať prvky autonómneho rozhodovania a uvažovania, ktoré môžu byť podobné ľudskému vedomiu. Dizajn výskumu je koncipovaný z dvoch metodologických pozícií – teoreticko-analytickej a experimentálnej.

Teoreticko-analytická pozícia je zasadená do diskurzu estetiky umenia umelej inteligencie a štúdia súčasnej umeleckej praxe. Prístupy tejto pozície identifikujú a analyzujú umelecko-výskumné stratégie, ktoré aplikujú princípy transpozície vedeckých metód do postupov umeleckého výskumu a zároveň prispievajú k tvorbe modelov interakcie medzi ľudským tvorcom a systémami umelej inteligencie obsahujúcimi prvky agentúrneho rozhodovania. Kľúčovým aspektom je predovšetkým identifikácia a analýza konceptov stratégií, ktoré, hoci len v špekulatívnej forme, predikujú úlohu vedomia v systémoch umelej inteligencie. Primárny dôraz tejto pozície je kladený na metódy kvalitatívneho výskumu, ktorého závery poskytujú obraz o súčasnom stave poznania a následne slúžia ako východisko na tvorbu predikčných modelov.

Experimentálna pozícia predstavuje prakticko-špekulatívny prístup orientovaný na tvorbu predikčných modelov, ktorý možno chápať aj ako hybridný umelecký výskum. Metodologické jadro tejto časti dizajnu predstavujú špekulatívne výskumné metódy vychádzajúce z princípov špekulatívneho dizajnu ako prístupy k skúmaniu budúcnosti. Tie sa opierajú o imagináciu, tvorivosť a kritické myslenie, ako aj o generovanie a zvažovanie rôznych možných scenárov budúcnosti založených na pohyboch na predikčných trhoch a analýze technologického vývoja.

15:30 Kultúrno-kreatívne centrá 21. storočia: Vývoj kultúrno-kreatívnych centier v Európe: Martin Kaščák

Prezentovaný dizertačný projekt sa zameriava na výskum kultúrno-kreatívnych centier (KKC) ako špecifickej formy kultúrnej infraštruktúry, ktorá v kontexte prebiehajúcich spoločenských, ekonomických a geopolitických kríz (tzv. polykrízy) nadobúda strategický význam. KKC, pôsobiace na priesečníku kultúry, občianskej spoločnosti, vedy, výskumu a sociálnych inovácií, sa vyznačujú schopnosťou prepájať komunitnú prácu, umeleckú tvorbu a rôzne formy formálneho i neformálneho vzdelávania v prostrediach mimo tradičných kultúrnych inštitúcií. Ich multidisciplinárny charakter, adaptabilná organizačná štruktúra a diverzifikované (často hybridné) financovanie – kombinujúce verejné zdroje, grantové schémy, vlastné príjmy a komunitnú podporu – im umožňujú pružne reagovať na výzvy, ktorým čelia tradičné kultúrne inštitúcie či komerčne orientované subjekty, ako napríklad klubová scéna. V čase, keď mnohé z týchto zariadení operujú v tzv. „survival móde“, sa KKC profilujú ako potenciálne udržateľnejšie a spoločensky ukotvenejšie alternatívy.

Jedným z kľúčových výskumných cieľov bude sledovať, akým spôsobom sú KKC relevantné v súčasnom kontexte decentralizácie kultúrnej a klubovej scény a ako reflektujú fenomén hľadania tzv. "tretej cesty" – teda nových modelov distribúcie kultúry, ktoré nepredpokladajú len mobilitu publika smerom k centrám kultúrneho diania, ale naopak, usilujú sa kultúru vnášať do každodennosti a bližšie k ľuďom.

Práca sa bude zároveň zaoberať postpandemickými zmenami v preferenciách cieľových skupín, kritickou reflexiou pojmu kreatívna trieda a samotného pojmu “kreativita”, analýzou programových štruktúr, vývoja návštevností, vývoja grantových schém a metód financovania, porovná situáciu v komerčnej sfére a v rámci výskumu prípadových štúdií z jednotlivých centier ponúkne komplexný prehľad tejto problematiky v európskom priestore.

15:50 Ukončení: Martin Flašar