Státní závěrečná zkouška bakalářská

Bakalářská zkouška pro jednooborové studium a hlavní studijní plán

Státní bakalářská zkouška ukončuje tříleté bakalářské studium hudební vědy. Při této zkoušce má student prokázat celkovou orientaci v oboru, tj. znalost základní problematiky hlavních muzikologických disciplín a hlubší znalost dějin hudby, zvláště hudby evropské a české. Státní bakalářská zkouška má dvě části:

1.1 Část písemnou, spočívající ve vypracování bakalářské diplomové práce v rozsahu nejméně 70 000 znaků nebo závěrečné oborové práce v rozsahu nejméně 40 000 znaků (povinnou součástí je résumé v češtině a jednom světovém jazyku). Písemnou prací má student prokázat schopnost relativně samostatného (tj. za konzultantova vedení) řešení snazšího vědeckého úkolu přiměřeného délce doposud absolvovaného studia. Podrobnosti stanovují Pravidla psaní písemných prací a citační a bibliografické normy Ústavu hudební vědy FF MU. Součástí SZZ je obhajoba bakalářské diplomové práce.

1.2 Část ústní, jejímž cílem je ověřit znalosti historické, teoretické i praktické problematiky oboru v rozsahu probrané látky a zadané literatury. Ústní rozpravě předchází primárně faktograficky zaměřený on-line test z hudební nauky, kulturně historického přehledu, dějin hudby, estetiky a hudební teorie. Ústní zkouška je komisionální a skládá se z dějin hudby, hudební teorie (tj. harmonie, kontrapunktu, hudebních forem a hudební analýzy) a systematické hudební vědy a metodologie oboru. Podkladem pro přípravu studentů na soubornou zkoušku jsou níže uvedené tematické okruhy. K jednotlivým tematickým oblastem je uváděna jednak základní povinná literatura, jejíž prostudování a znalost je minimální podmínkou složení zkoušky (hodnocení dobře), jednak doporučená literatura, jejíž prostudování a znalost je podmínkou získání hodnocení velmi dobře a výborně.

2. Tematické okruhy k jednotlivým předmětům zkoušky

Dějiny hudby

2.1 Dějiny hudby

Studující má prokázat spolehlivou orientaci v historické a teoretické problematice dějin české a evropské hudby v celém rozsahu jejich vývoje. Dále má prokázat schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla hlavních představitelů evropské a české hudby včetně znalosti historické a teoretické problematiky stylových a druhových oblastí hudebního univerza a schopnost komparace vývojových specifik jednotlivých geogra-fických, národních a etnických oblastí.

Základní požadavky jsou charakterizovány následujícími tematickými okruhy:

  1. Monodie jako princip evropské hudby v 1. tisíciletí n. l.
  2. Bohoslužebný zpěv západního křesťanství, jeho problematika historická, teoretická i funkční.
  3. Světský jednohlasý zpěv a jeho problematika historická a teoretická.
  4. Polymelodický sloh 12.−14. stol. Jeho problematika historická, teoretická a funkční.
  5. Nizozemská polyfonie 15. a 16. století
  6. Specifika vývoje hudby v českých zemích 12.−16. stol.
  7. Prima practica a seconda practica: vznik baroka v hudbě (principy, osobnosti, centra)
  8. Vývoj instrumentální hudby v období baroka: sonáta a její typy, concerto grosso, sólové koncerty
  9. Opera, oratorium v období baroka (vývoj, centra, osobnosti; obsazení barokního orchestru). Figurální mše.
  10. Stylová problematika v hudbě 18. století: galantní styl, empfindsamer Stil, Sturm und Drang
  11. Vrcholný klasicismus/raný romantismus ve Vídni: díla Josepha Haydna (obsazení tzv. haydnovského orchestru), W. A. Mozarta, L. v. Beethovena a F. Schuberta; skladatelé českého původu ve Vídni.
  12. Opera 18. století (jednotlivé typy a jejich vývoj, významná centra, Gluck, Mozartovy opery).
  13. Šlechtické kapely v českých zemích v 17. a 18. století (mecenáši, repertoár).
  14. Hudební Praha v 18. století (hudební instituce, šlechta, řády, události, osobnosti)
  15. Opera v českých zemích v 1. polovině 18. století (Praha, Vratislav, Jaroměřice, Kroměříž a Vyškov, Brno, Holešov), Mozart a Praha.
  16. Hlavní tendence vývoje instrumentální hudby v 19. století.
  17. Hlavní tendence vývoje vokální hudby v 19. století.
  18. Hlavní tendence vývoje opery v 19. století.
  19. „Národní školy“ v 19. století.
  20. Vývoj hudby v českých zemích v 1. polovině 19. století.
  21. Vývoj hudby v českých zemích ve 2. polovině 19. století.
  22. Paříž jako hudební centrum v 1. polovině 20. století.
  23. Vídeň jako hudební centrum v 1. polovině 20. století.
  24. Styly a „-ismy“ v 1. polovině 20. století. Mezi universalismem a národním charakterem, tradicionalismem a avantgardou.
  25. Ruská hudba 20. století.
  26. Americká hudba 20. století.
  27. Česká hudební moderna.
  28. Česká hudební avantgarda 1. poloviny 20. století.
  29. Vývoj po roce 1945 − avantgardy, socialistický realismus a postmoderna.
  30. Česká hudba po roce 1945


Povinná literatura
Besseler, Heinrich - Gülke, Peter: Schriftbild der mehrstimmigen Musik, Musikgeschichte in Bildern III/5, Leipzig 1973. 
Burney, Charles: Hudební cestopis 18. věku, Praha 1966
Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III. Baroko, Praha 2009
Dahlhaus, Carl: Die Musik des 19. Jahrhunderts, Laaber 1989 [anglický překlad Nineteenth-Century Music, Berkeley - Los Angeles 1989]. 
Einstein, Alfred: Hudba v období romantizmu, Bratislava 1989. 
Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti, Olomouc 1936 [reed.: Vladimír Helfert, Vybrané studie I, Praha 1970]. 
Helfert, Vladimír: 'Periodizace dějin hudby', in: Musikologie, 1, 1938; [reed.: Vladimír Helfert, Vybrané studie I, Praha 1970]. 
Helfert, Vladimír: Leoš Janáček. Obraz životního a uměleckého boje, Brno 1939. 
Helfert, Vladimír: Jiří Benda. Příspěvek k problému české hudební emigrace, 2 sv., Brno 1929, 1934. 
Kohoutek, Ctirad: Hudební styly z hlediska skladatele, Praha 1976. 
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu, 2 sv., Praha 1994, 1998. 
Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách, Praha2 1989. 
Kolektiv autorů: Dějiny české hudební kultury 1890-1945, 2 sv., Praha 1971, 1982. 
Kouba, Jan: ABC hudebních slohů, Praha 1988. 
Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Praha 2000. 
Rosen, Charles: The Romantic Generation, Cambridge, Massachusetts 1995. 
Sehnal, Jiří - Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Vlastivěda moravská, Země a lid, nová řada, svazek 12), Brno 2001. 
Trojan, Jan: Dějiny opery, Praha 2001
Tyrrel, John: Česká opera, Brno 1992. 
Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích (včetně ČSHS a SČHK)

Doporučená literatura
Bek, Josef: Hudební neoklasicismus, Praha 1982. 
Bohadlo, Stanislav: Materiály ke studiu dějin hudby, estetiky a sociologie. III, Období baroka. Hradec Králové 1988.
Bukofzer, Manfred: Hudba v období baroka, Bratislava 1986. 
Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby, Praha 1964, 1976. 
Eggebrecht, Hans Heinrich: Musik im Abendland. Prozesse und Stationen vom Mittelalterbis zur Gegenwart, München 1991.
Gülke, Peter: Mönche, Bürger, Minnesänger. Musik in der Gesellschaft des europäischen Mittelalters, Leipzig 1976. 
Helfert, Vladimír: Hudební barok na českých zámcích. Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberku. Praha 1916 
Helfert, Vladimír: Hudba na jaroměřickém zámku. František Míča. Praha 1924 
Helfert, Vladimír: O české hudbě, Praha 1957. 
Hradecký, Emil: Paul Hindemith. Svár teorie s praxí, Praha 1974. 
Kolektiv autorů: Československá vlastivěda. Díl IX. Umění. Svazek 3. Hudba, Praha 1971. 
Marcello, Benedetto: Divadlo podle módy, Praha 1970.
Nejedlý, Zdeněk: Dějiny husitského zpěvu, 6 sv., Praha 1954-56. 
Pečman, Rudolf: Georg Friedrich Händel, Praha 1985. 
Quantz, Johann Joachim: Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu, Praha 1990.
Rosen, Charles: The Classical Style. Haydn, Mozart, Beethoven, London 1971. 
Stäblein, Bruno: Schriftbild der einstimmigen Musik, MGB III/4, Leipzig 1975. 
Štědroň, Miloš: Leoš Janáček a hudba 20. století. Paralely, sondy, dokumenty, Brno 1998. 
Štědroň, Miloš: Monteverdi, Praha 1985. 
Vysloužil, Jiří: Alois Hába. Život a dílo, Praha 1974. 
Vysloužil, Jiří: Hudobníci 20. storočia, Bratislava 1981. 

Hudební teorie

2.2 Hudební teorie

Požaduje se bezpečná znalost historické i teoretické problematiky základních teoretických disciplín, tj. harmonie, kontrapunktu a hudebních forem, a schopnost jejich aplikace při analýze konkrétních hudebních útvarů. Zkouška probíhá ve dvou částech. V první se ověřuje všeobecná orientace v historické a pojmoslovné problematice oboru, druhá část má podobu verbální analýzy vylosovaného příkladu, kterou má kandidát prokázat schopnost analytické práce a orientace ve struktuře analyzovaného díla. Losované skladby jsou uvedeny v následujícím přehledu. Na rozdíl od magisterské zkoušky jde o jednodušší hudební struktury z hlediska počtu hlasů a nástrojového obsazení. Kromě orientace v makrostruktuře díla se od studenta očekává, že podá detailnější analýzu mikrostruktury zvolené části díla.

  1. Perotinus: Viderunt omnes (epocha Notre-Dame)
  2. Perotinus: Sederunt principes (epocha Notre-Dame)
  3. Francesco Landini: Ballata Non avrà ma’ pietà (italské trecento)
  4. Carlo Gesualdo: Madrigal: „Io parto“ e non piu dissi, Madrigali a 5 voci, libro sesto, č. 6, 1611
  5. Claudio Monteverdi: Zefiro torna e di soavi accenti, Scherzi musicali II, SV 251, 1632
  6. Arcangelo Corelli: Triová sonáta č. 2, 12 triových sonát op. 3, 1689
  7. Jean Henri D´Anglebert: Troisième Courante, Sarabande a Gigue ze Suity G-dur, Pieces de clavecin, 1689
  8. Georg Friedrich Händel: Ouverture, Rinaldo, HWV 7a, 1711
  9. Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga c-moll, Das wohltemperierte Clavier II, BWV 870-893, 1722
  10. František Antonín Míča: recitativ Jestliže sedum planet [...] a árie Jako plamen vzhůru cílí, serenata Der glorreiche Nahmen Adami, část Čtyři živlové, 1734
  11. František Jiránek: Koncert pro fagot, smyčce a continuo g moll (1. věta), Jk 19, ca. 30. léta 18. století
  12. Giovanni Battista Pergolesi: části Salve regina a Ad te clamamus ze Salve regina c-moll, P.79, 1736
  13. Carl Philipp Emanuel Bach: Fantasia: Allegro moderato (c-moll, 3. věta), Sonáta f-moll, Wq. 63/6, Probestücken, 1753
  14. Anton Neumann: recitativ: Genug! a árie Förchte und zittere, Oratorium Sancti Joannis Nepomuceni, ca. 1760
  15. Wolfgang Amadeus Mozart: Allegro (1. věta), Klavírní sonáta č. 12, F-dur, KV 332, 1781
  16. Ludwig van Beethoven: Allegro (1. věta), Klavírní sonáta č. 15 („Pastorální“), D-dur, op. 28, 1801
  17. Antonín Rejcha: Fuga č. 9, g-moll, na téma Domenica Scarlattiho, Trente six Fugues pour le Piano-Forté, 1805
  18. Franz Schubert: Der Lindebaum, Winterreise, op. 89, D 911, 1827
  19. Robert Schumann: Vogel als Prophet, Waldszenen op. 82, 1848
  20. Camille Saint-Saëns: Aquarium, Le Carnaval des Animaux, 1886
  21. Erik Satie: Gnossienne č. 5 (Modéré), Gnossiennes, 1889
  22. Edvard Grieg: Hjemve, Lyriske stykker op. 57, 1893
  23. Charles Ives: The Unanswered Question, 1908
  24. Arnold Schoenberg: Enthauptung, Pierrot lunaire, op. 21, č. 1, 1912
  25. Darius Milhaud: 3 Poèmes de Jean Cocteau, op. 59, 1920
  26. Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 – „z podnětu L. N. Tolstého Kreuzerovy sonáty“, 1. věta, 1923
  27. Josef Suk: Lístek do památníku, 4 Epizody, JSKat 72, 1924
  28. Jaroslav Ježek: Bugatti Step, 1930

Poznámka: Partitury skladeb jsou přístupné v elektronické podobě v IS, konkrétně ve studijních materiálech předmětů HV_39 a HVK_26.

Povinná literatura:
Cook, Nicholas: A Guide to Musical Analysis. Oxford 1987 [četné reedice]. 
Dunsby, Jonathan - Whittall, Arnold: Musical Analysis in Theory and Practice. London 1988. 
Hůla, Zdeněk: Nauka o harmonii. Praha 1956. 
Hůla, Zdeněk: Nauka o kontrapunktu. Praha 1958. 
Janeček, Karel: Hudební formy. Praha 1955. 
Janeček, Karel: Melodika. Praha 1956. 
Janeček, Karel: Tektonika. Nauka o stavbě skladeb. Praha 1968. 
Janeček, Karel: Základy moderní harmonie. Praha 1965. 
Jiránek, Jaroslav: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy.Praha 1991 (skriptum AMU). 
Kofroň, Jaroslav: Učebnice harmonie. Praha 1981. 
De la Motte, Diether: Musikalische Analyse. Kassel 1968 [61990, další reedice]. 
Štědroň, Miloš: Základy mikrotektoniky (9 analýz). Brno 1991. 
Štědroň, Miloš: Základy polymelodiky (12 analýz). Brno 1992.

Doporučená literatura
Burlas, Ladislav: „Formové principy novej hudby“, in: Kapitoly z teórie súčasnej hudby, Praha-Bratislava 1965.
Burlas, Ladislav: Formy a druhy hudobného umenia. Bratislava 1962.
Kresánek, Jozef: Tektonika. Bratislava 1994.
Palisca, Claude V. (ed.): Norton anthology of western music. Vol. 1 (Ancient to baroque), Vol. 2 (Classic to modern). New York 2001
Šín, Otakar: Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze. Praha 1945.

Systematická hudební věda a metodologie hudební vědy

2.3 Systematická hudební věda a metodologie hudební vědy

Vyžaduje se spolehlivá orientace v základních otázkách historické, teoretické (pojmosloví, metodologie) a systematické (hlavní výzkumné oblasti jednotlivých disciplín systematické hudební vědy) problematiky muzikologie jako vědního oboru. Výběr jednotlivých dílčích oblastí odráží výzkumné a pedagogické priority Ústavu hudební vědy FF MU.

2.3.1 Teorie a metodologie hudební vědy

  1. Problematika pramenné základy - heuristika
    (Pramen, pramenná základna, heuristika - vymezení pojmu, typologie pramenů, soupisy pramenů, znalost základních pramenů pro jednotlivá historická období, edice - vymezení pojmu, znalost základních edičních řad ad.)
  2. Muzikologická dokumentace a lexikografie
    (Vymezení pojmu, oblasti muzikologické dokumentace, lexikografie, slovník, lexikon, encyklopedie a jejich typologie, charakteristika základních muzikologických slovníků a encyklopedií apod.)
  3. Stratifikace hudby a její taxonomické vyjádření
    (Žánry a druhy hudby, styl v hudbě - vymezení pojmu a exemplifikace na konkrétních příkladech, úloha pojmu styl v historiografii umění a hudební historiografii, G. Adler, taxonomie v hudební vědě)
  4. Polarita artificiální a nonartificiální hudby
    Vývoj terminologie, Besselerovy termíny "Umgangsmusik" a "Darbietungsmusik","bytová" hudba, Adornova "leichte Musik", Eggebrechtův pojem "funktionaleMusik", česká terminologická škola, zejm. Poledňák a Fukač.
  5. Struktura a systematika hudební vědy
    (Různé systematiky, zejm. Adler, Reimann, Elschek, Fukač-Poledňák)
  6. Vývoj české hudební vědy do roku 1945
    (hlavní osobnosti, školy, instituce, vývoj výzkumného zaměření, publikační a ediční výstupy; charakteristika základní metodologické orientace hlavních osobností ¬- Hostinský, Nejedlý, Helfert, Zich. Vývoj po roce 1945, soudobá česká muzikologická scéna.
  7. Vývojové trendy současné světové muzikologie
    Odlišnosti „německého“ a „anglosaského“ pojetí vědy o hudbě a jejich institucionální kontext, „Rezeptionsforschung“, Carl Dahlhaus a jeho koncepce hudební historiografie, americká „new musicology“, sémiotické a sociologické impulsy, „music theory“ a schenkerovská a forteovská analýza.

Povinná literatura:
Elschek, Oskár: Hudobná veda súčasnosti, Bratislava 1984. 
Fukač, Jiří - Poledňák, Ivan: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981. 
Fukač, Jiří - Poledňák, Ivan: Úvod do studia hudební vědy, skriptum, UP Olomouc 2 2001. 
Hudební věda I-III, Praha 1988. 
Kerman, Joseph: Musicology, London 1985. 
Pečman, Rudolf: Sloh a hudba 1600-1900, skriptum FF MU, Brno 1996. 

Doporučená literatura
Dahlhaus, Carl: Grundlagen der Musikgeschichte, Köln 1977. 
Eggebrecht, Hans Heinrich: Musikalisches Denken. Aufsätze zur Theorie und Ästhetik der Musik, Wilhelmshaven 1977. 
Fukač, Jiří: O studiu hudební vědy, skriptum FF UJEP Brno, Praha 1964. 
Lissa, Zofia: Nové studie z hudební estetiky, Praha 1982. 
Mcclary, Susan: Feminine Endings. Music, Gender, and Sexuality, Minnesota-Oxford 1991. 

2.3.2 Hudební teorie

  1. Hudební teorie: definice pojmu, postavení hudební teorie v rámci muzikologických disciplín
  2. Teoretická témata a osobnosti evropské hudební teorie 19. století
  3. Teoretická témata a osobnosti evropské hudební teorie 20. století
  4. Česká hudební teorie do roku 1945
  5. Česká hudební teorie po roce 1945
  6. Teorie kontrapunktu (16.-20. stol.)
  7. Teorie tonality (16.-20. stol.)
  8. Teorie harmonie (generálbas, teorie fundamentálního basu, teorie stupňů, funkční teorie)
  9. Hugo Riemann: Funktionstheorie a motivisch-thematische Analyse
  10. Analytická metoda Heinricha Schenkera (Schichtenlehre) a schenkerovská analýza

Povinná literatura
Hradecký, Emil: Úvod do studia tonální harmonie, Praha 1960. 
Ludvová, Jitka: Česká hudební teorie 1750-1850, Praha 1985. 
Ludvová, Jitka: Česká hudební teorie novější doby 1850-1900, Praha 1989. 

Doporučená literatura
Dahlhaus, Carl: Die Musiktheorie im 18. und 19. Jahrhundert I., II, Teil. Darmstadt 1984/1989. 
Fux, Johann Joseph: Gradus ad Parnassum, oder, Anführung zur regelmäßigen musikalischen Composition. Hildesheim: Georg Olms Verlag, 2008.
Zarlino, Gioseffo: Le institutioni harmoniche. Benátky 15622, online edice: http://imgbase-scd-ulp.u-strasbg.fr/displayimage.php?album=556&pos=0
Jiránek, Jaroslav: Muzikologické etudy. Praha 1981. 
Risinger, Karel: Nauka o harmonii 20. století. Praha 1978. 
Risinger, Karel: Vůdčí osobnosti české hudební teorie. Otakar Šín - Alois Hába – Karel Janeček. Praha 1963. 
Riemann, Hugo: Geschichte der Musiktheorie. Berlin 1898. 
Volek, Jaroslav: Novodobé harmonické systémy z hlediska vědecké filozofie. Praha 1961. 
Volek, Jaroslav: Struktura a osobnosti hudby. Praha 1988. 

2.3.3 Hudební estetika a sémiotika

  1. předmět hudební estetiky
  2. estetika antického starověku - múzický étos, pythagoreismus, Platón, Aristoteles
  3. estetika středověku - hudební traktáty
  4. afektová teorie a teorie nápodoby 17. a 18. století
  5. Kantova estetika - estetický soud, krásné a vznešené, génius
  6. estetika absolutní hudby v 19. století (romantická estetika hudby, Hanslick)
  7. estetika programní hudby a teorie hudebního dramatu (Liszt, Wagner)
  8. přírodovědné tendence v hudební estetice a psychologická estetika (Helmholz, Stumpf)
  9. Otakar Hostinský a jeho škola (Hostinský, Nejedlý, Zich, Helfert)
  10. česká hudební estetika po roce 1945
  11. základní pojmy hudební sémiotiky (znak, typologie znaků)
  12. česká hudební sémiotika

Povinná literatura
Fukač, Jiří: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína.Brno 2001. 
Fukač, Jiří - Jiránek, Jaroslav - Poledňák, Ivan - Volek, Jaroslav: Základy hudební sémiotiky I-III, Brno 1992. 
Hanslick, Eduard: O hudebním krásnu. Praha 1973. 
Lippman, Edward: A history of western musical aesthetics. Lincoln 1992. 
Nejedlý, Zdeněk: Umění staré a nové. Praha 1978 
Vít, Petr: Estetické myšlení o hudbě (České země 1760-1860). Praha 1987.
Volek, Jaroslav: Kapitoly z dějin estetiky. 1, Od antiky k počátku 20. stol. Praha1985. 
Zich, Otakar: Estetické vnímání hudby. Praha 1981. 
Zoltay, Dénes: Dejiny hudobnej estetiky. Étos a afekt. Bratislava 1983. 

Doporučená literatura
Adorno, Theodor. W.: Estetická teorie, Praha 1997. 
Adorno, Theodor. W. - Horkheimer, Max: Dialektika osvícenství. Filosofické fragmenty.Praha 2009.
Benjamin, Walter: Dílo a jeho zdroj, Odeon, 1979
De la Motte-Haber, Helga: Musikästhetik. Handbuch der Systematischen Musikwissenschaft. Laaber 2004. 
Dahlhaus, Carl: Klassische und romantische Musikästhetik. Laaber 1988. 
Eggebrecht, Hans Heinrich: Musikalisches Denken. Aufsätze zur Theorie und Ästhetik der Musik. Wilhelmshaven 1977. 
Eggebrecht, Hans Heinrich: Hudba a krásno. Praha 2001
Fubini, Enrico: Geschichte der Musikästhetik: von der Antike bis zur Gegenwart, Stuttgart 1997. 
Ivo Osolsobě: Ostenze, hra, jazyk. Sémiotické studie. Brno 2002
Scruton, Roger: The Aesthetics of Music, Oxford 1997. 

2.3.4 Hudební sociologie

  1. Vznik a vývoj hudební sociologie
    (Sociologické zřetele v reflexích hudby před vznikem hudební sociologie v antice a ve středověké hudební teorii, sociologická problematika v hudební historiografii, estetice a etnomuzikologii, hudební problematika v dílech obecně sociologických; počátky hudební sociologie před 1. světovou válkou, Max Weber, diskuse 20. let, Adorno, diskuse 60. let s empiriky typu A. Silbermanna, hlavní syntetizující práce Blaukopfovy a Kadenovy)
  2. Sociologická problematika v české muzikologii
    (Hostinský, Nejedlý, Helfert, Zich, Vetterl, vývoj po roce 1945, Karbusický a tradice empirických výzkumů)
  3. Sociologie tónových systémů
  4. Sociální struktury hudebního života ve středověku
    (Civilizační proces a dvorská hudba, klíčové instituce)
  5. Sociální struktury hudebního života v renesanci
    (Hlavní instituce, dvůr a město)
  6. Sociální struktury hudebního života v 17. a 18. století
    (Hlavní instituce, dvorská hudba, zámecká hudební kultura, operní provoz)
  7. Vznik měšťanského koncertu a měšťanská hudební veřejnost
  8. Hudba a masová kultura
    (vývoj fenoménu, historie hlavních médií a vývoj hudebního průmyslu, kritika Adornova v dialogu s Benjaminem, další vývoj diskuse od 60. let)
  9. Sociologie současného českého hudebního života
    (hlavní vývojové trendy hudebních preferencí, struktura a segmentace publika)
  10. Metodologické problémy hudební sociologie
    (Empirická versus "kritická" hudební sociologie, možnosti sociologické interpretace hudebního díla, ideální typy a typologie v hudební sociologii, problém hodnocení a hodnotové neutrality, metodika empirických výzkumů, konstrukce dotazníku, "zvukový dotazník")

Povinná literatura
Bek, Mikuláš: Vybrané problémy hudební sociologie, Olomouc 1993. 
Bek, Mikuláš: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti, Praha 2003. 
Hudba v českých dějinách. Praha 2 1989. 
Kaden, Christian: heslo „Musiksoziologie“, MGG (2. vydání, Sachteil sv. 6, s. 1618-1670) 
Weber, Max: „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání. In: Weber, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha 1998, s. 7-63. 
Weber, Max: Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách.Tamtéž, s. 64-108. 

Doporučená literatura
Adorno, Theodor W.: Einleitung in die Musiksoziologie, Frankfurt am Main 1962 
Adorno, Theodor. W.: Schéma masové kultury, Praha 2009. 
Burke, Peter: Společnost a vědění. Od Guttenberga k Diderotovi. Praha 2008
Burke, Peter: Lidová kultura v raně novověké Evropě. Praha 2005
Gülke, Peter: Mönche, Bürger, Minnesinger, Leipzig 1975. 
Blaukopf, Kurt: Musik im Wandel der Gesellschaft. Grundzüge der Musiksoziologie, Darmstadt 2 1996 (nebo anglický překlad Musical Life in a Changing Society, Portland 1992).
Kaden, Christian: Musiksoziologie, Berlin 1984. 
Kaden, Christian: Des Lebens wilder Kreis. Musik im Zivilisationsprozeß, Kassel 1993. 
Karbusický, Vladimír: Teoretické předpoklady empiricko-sociologického výzkumu hudby. In: Hudební věda 2 (1965), č. 3, s. 372-418. 
Karbusický, Vladimír: Empirische Musiksoziologie, Wiesbaden 1975. 
Martin, Peter J.: Sounds and Society: Themes in the Sociology of Music, Manchester 1995. 

2.3.5 Organologie

  1. Organologie jako muzikologická disciplína (předmět a předmětné pole a cíle oboru, vývoj oboru, hudební nástroje v teoretické literatuře středověku a renesance, charakter písemnictví v 17. a 18. století, vznik organologie jako moderní vědecké disciplíny, problematika současného výzkumu, organologická literatura - členění, české písemnictví)
  2. Systematizace a klasifikace hudebních nástrojů (hudební nástroj - vymezení pojmu a typy definic, historický vývoj dělení a systematik hudebních nástrojů a jejich charakteristiky - systematiky z období antiky, středověku, renesance, systematiky 17.- 20. století)
  3. Akustika hudebních nástrojů - hudebně akustické minimum (základní pojmy, tónové soustavy a problematika ladění, konstrukční principy a charakteristiky pythagorejského ladění, aristexonovského ladění, temperovaného ladění, historický průběh rozkladu monopolu kánonického ladění)
  4. Hudební nástroje středověku a renesance chordofony, aerofony, idiofony a membranofony (vnitřní klasifikace každé skupiny, nomenklatura, základní charakteristiky jednotlivých nástrojů a funkční využití v dobové hudební praxi, schopnost jejich demonstrace na přiložených ukázkách z Praetoriova spisu Syntagma musicum)
  5. Hudební nástroje 17.-20. století I. (proměna hudebního instrumentáře v kontextu přechodu k vertikálnímu kompozičnímu myšlení, formování moderních nástrojových typů)
  6. Etnoorganologie (předmět a předmětné pole oboru, instrumentář středoevropského prostoru, proces violinizace a deviolinizace v lidovém prostředí, aplikace teorie Hanse Naumana, funkční strukturalismus v etnoorganologii)
  7. Specifické organologické metody (organologická ikonografie, humánní geografie, roentgenografie)

Povinná literatura:
Kurfürst, Pavel: Hudební nástroje, Praha 2002. 
Praetorius Michael: Syntagma musicum II. De organographia 1619. Faksimile-Nachdruck 
hg. Von Wilibald Gurlitt. Kassel, 1958. 

Doporučená literatura:
Buchner, Alexandr: Hudoucí andělé na Karlštejně, Praha 1967. 
Buchner, Alexandr: Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století, Praha 1952. 
Hutter, Josef: Hudební nástroje. Praha 1945. 
Jalovec, Karel: Italští houslaři, Praha 1952 
Keller, Jindřich: Píštělníci a trubaři. Pojednání o výrobě dechových hudebních nástrojů v Čechách před rokem 1800, Praha 1975. 
Kurfürst, Pavel: Organologie (propedeutika, exemplifikace), Hradec Králové 1998. 
Modr, Antonín: Hudební nástroje, Praha 11937-81997. 
Sachs, Curt: Handbuch der Musikinstrumentenkunde, Lipsko 1930. 
Špelda, Antonín: Hudební akustika, Praha 1978. 
Volek, Tomislav - Jareš, Stanislav: Dějiny české hudby v obrazech. Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla, Praha 1977. 

2.3.6 Teorie a dějiny nonartificiální hudby

  1. Vymezení disciplíny, předmět, metody, vztah k dalším muzikologickým disciplínám a nemuzikologickým oborům.
  2. Terminologická probllematika (v české a zahraniční muzikologii - Karbusický, Kotek, Fukač, Poledňák, Asafjev, Vega, Besseler, Adorno, Eggebrecht ad.)
  3. Film a hudební divadlo (muzikál).
  4. Kulturní průmysl, obchod a masová média, jejich vazby na nonartificiální hudbu.
  5. Estetická, psychologická a sociologická hlediska nonartificiální hudby (masová kultura, estetická hodnota, kýč, jejich vztah k posluchačům, kult hvězd atd.).

Povinná literatura
Adorno, Theodor. W.: O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu, in: Divadlo 1964, č. l, s. 16-21; č. 2, s. 12-18. 
Fukač, Jiří - Poledňák, Ivan: Ke stratifikaci sféry nonartificiální hudby, in: Opus musicum 14, 1982, č. 1, s. 8-14, č. 2, s. 35-40. 
Poledňák, Ivan: Úvod do hudby jazzového okruhu, Olomouc 2000. 
Osolsobě, Ivo: Divadlo, které mluví, zpívá a tančí, Praha 1974. 

Doporučená literatura
Fukač, Jiří - Poledňák, Ivan: K typologickým polarizacím hudby, zejména polarizaci hudby artificiální a nonartificiální, in: Hudební věda 1977, č. 4, s. 316-335. 
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. století (do roku 1918), Praha 1994. 
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918-1968), Praha 1998. 
Kotek, Josef - Poledňák, Ivan: Teorie a dějiny nonartificiální hudby, in: Hudební věda III, Praha 1988, s. 823-853. 
Matzner, Antonín - Poledňák, Ivan - Wasserberger, Igor (ed.): Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I.-IV, Praha 1983, 1986, 1987, 1990. 
Opekar, Aleš: Hodnotová orientace v rockové hudbě, in: Opus musicum 21, 1989, č. 4, s. 105-115, č. 5, s. XVII-XXII. 
Poledňák, Ivan - Cafourek, Ivan: Sondy do popu a rocku, Praha 1992. 
Vlček, Josef: Rockové směry a styly, Praha 1988. 
Poledňák, Ivan: Rock: nástin podstaty a vývoje, in: Opus musicum 18, 1986, č. 3, s. 74-82. 
Wicke, Peter: Pokus o teorii populární hudby, in: Opus musicum 15, 1983, č. 8, s. 225-229.
Dahlhaus, Carl (ed.): Studien zur Trivialmusik im 19. Jahrhundert, Regensburg 1967.

Bakalářská zkouška pro vedlejší studijní plán

1. Obecná charakteristika

Státní bakalářská zkouška ukončuje tříleté bakalářské studium hudební vědy jako vedlejšího studijního plánu. Při této zkoušce má student prokázat celkovou orientaci v oboru, tj. znalost základní problematiky hlavních muzikologických disciplín a hlubší znalost dějin hudby, zvláště hudby evropské a české. Má výhradně podobu ústní zkoušky, jejímž cílem je ověřit znalosti historické, teoretické i praktické problematiky oboru v rozsahu probrané látky a zadané literatury. Ústní zkouška je komisionální a skládá se z dějin hudby, hudební teorie (tj. harmonie, kontrapunktu, hudebních forem a hudební analýzy) a systematické hudební vědy a metodologie oboru. Podkladem pro přípravu studentů na soubornou zkoušku jsou níže uvedené tematické okruhy. K jednotlivým tematickým oblastem je uváděna jednak základní povinná literatura, jejíž prostudování a znalost je minimální podmínkou složení zkoušky (hodnocení dobře), jednak doporučená literatura, jejíž prostudování a znalost je podmínkou získání hodnocení velmi dobře a výborně.

2. Tematické okruhy k jednotlivým předmětům zkoušky

Dějiny hudby

Studující má prokázat spolehlivou orientaci v historické a teoretické problematice dějin české a evropské hudby v celém rozsahu jejich vývoje. Dále má prokázat schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla hlavních představitelů evropské a české hudby včetně znalosti historické a teoretické problematiky stylových a druhových oblastí hudebního univerza a schopnost komparace vývojových specifik jednotlivých geografických, národních a etnických oblastí.

Základní požadavky jsou charakterizovány následujícími tematickými okruhy:

  1. Monodie jako princip evropské hudby v 1. tisíciletí n. l.
  2. Bohoslužebný zpěv západního křesťanství, jeho problematika historická, teoretická i funkční.
  3. Světský jednohlasý zpěv a jeho problematika historická a teoretická.
  4. Polymelodický sloh 12.−14. stol. Jeho problematika historická, teoretická a funkční.
  5. Nizozemská polyfonie 15. a 16. století
  6. Specifika vývoje hudby v českých zemích 12.−16. stol.
  7. Prima practica a seconda practica: vznik baroka v hudbě (principy, osobnosti, centra)
  8. Vývoj instrumentální hudby v období baroka: sonáta a její typy, concerto grosso, sólové koncerty
  9. Opera, oratorium v období baroka (vývoj, centra, osobnosti; obsazení barokního orchestru). Figurální mše.
  10. Stylová problematika v hudbě 18. století: galantní styl, empfindsamer Stil, Sturm und Drang
  11. Vrcholný klasicismus/raný romantismus ve Vídni: díla Josepha Haydna (obsazení tzv. haydnovského orchestru), W. A. Mozarta, L. v. Beethovena a F. Schuberta; skladatelé českého původu ve Vídni.
  12. Opera 18. století (jednotlivé typy a jejich vývoj, významná centra, Gluck, Mozartovy opery).
  13. Šlechtické kapely v českých zemích v 17. a 18. století (mecenáši, repertoár).
  14. Hudební Praha v 18. století (hudební instituce, šlechta, řády, události, osobnosti)
  15. Opera v českých zemích v 1. polovině 18. století (Praha, Vratislav, Jaroměřice, Kroměříž a Vyškov, Brno, Holešov), Mozart a Praha.
  16. Hlavní tendence vývoje instrumentální hudby v 19. století.
  17. Hlavní tendence vývoje vokální hudby v 19. století.
  18. Hlavní tendence vývoje opery v 19. století.
  19. „Národní školy“ v 19. století.
  20. Vývoj hudby v českých zemích v 1. polovině 19. století.
  21. Vývoj hudby v českých zemích ve 2. polovině 19. století.
  22. Paříž jako hudební centrum v 1. polovině 20. století.
  23. Vídeň jako hudební centrum v 1. polovině 20. století.
  24. Styly a „-ismy“ v 1. polovině 20. století. Mezi universalismem a národním charakterem, tradicionalismem a avantgardou.
  25. Ruská hudba 20. století.
  26. Americká hudba 20. století.
  27. Česká hudební moderna.
  28. Česká hudební avantgarda 1. poloviny 20. století.
  29. Vývoj po roce 1945 − avantgardy, socialistický realismus a postmoderna.
  30. Česká hudba po roce 1945

Povinná literatura:

  • Besseler, Heinrich - Gülke, Peter: Schriftbild der mehrstimmigen Musik, Musikgeschichte in Bildern III/5, Leipzig 1973.
  • Burney, Charles: Hudební cestopis 18. věku, Praha 1966
  • Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III. Baroko, Praha 2009
  • Dahlhaus, Carl: Die Musik des 19. Jahrhunderts, Laaber 1989 [anglický překlad Nineteenth-Century Music, Berkeley - Los Angeles 1989].
  • Einstein, Alfred: Hudba v období romantizmu, Bratislava 1989.
  • Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti, Olomouc 1936 [reed.: Vladimír Helfert, Vybrané studie I, Praha 1970].
  • Helfert, Vladimír: 'Periodizace dějin hudby', in: Musikologie, 1, 1938; [reed.: Vladimír Helfert, Vybrané studie I, Praha 1970].
  • Helfert, Vladimír: Leoš Janáček. Obraz životního a uměleckého boje, Brno 1939.
  • Helfert, Vladimír: Jiří Benda. Příspěvek k problému české hudební emigrace, 2 sv., Brno 1929, 1934.
  • Kohoutek, Ctirad: Hudební styly z hlediska skladatele, Praha 1976.
  • Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu, 2 sv., Praha 1994, 1998.
  • Kolektiv autorů: Hudba v českých dějinách, Praha 1989.
  • Kolektiv autorů: Dějiny české hudební kultury 1890-1945, 2 sv., Praha 1971, 1982.
  • Kouba, Jan: ABC hudebních slohů, Praha 1988.
  • Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Praha 2000.
  • Rosen, Charles: The Romantic Generation, Cambridge, Massachusetts 1995.
  • Sehnal, Jiří - Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Vlastivěda moravská, Země a lid, nová řada, svazek 12), Brno 2001.
  • Trojan, Jan: Dějiny opery, Praha 2001
  • Tyrrel, John: Česká opera, Brno 1992.
  • Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích (včetně ČSHS a SČHK)

Hudební teorie

Požaduje se bezpečná znalost historické i teoretické problematiky základních teoretických disciplín, tj. harmonie, kontrapunktu a hudebních forem, a schopnost jejich aplikace při analýze konkrétních hudebních útvarů. Zkouška probíhá ve dvou částech. V první se ověřuje všeobecná orientace v historické a pojmoslovné problematice oboru, druhá část má podobu verbální analýzy vylosovaného příkladu, kterou má kandidát prokázat schopnost analytické práce a orientace ve struktuře analyzovaného díla. Losované skladby jsou uvedeny v následujícím přehledu. Na rozdíl od magisterské zkoušky jde o jednodušší hudební struktury z hlediska počtu hlasů a nástrojového obsazení. Kromě orientace v makrostruktuře díla se od studenta očekává, že podá detailnější analýzu mikrostruktury zvolené části díla.

  1. Perotinus: Viderunt omnes (epocha Notre-Dame)
  2. Perotinus: Sederunt principes (epocha Notre-Dame)
  3. Francesco Landini: Ballata Non avrà ma’ pietà (italské trecento)
  4. Carlo Gesualdo: Madrigal: „Io parto“ e non piu dissi, Madrigali a 5 voci, libro sesto, č. 6, 1611
  5. Claudio Monteverdi: Zefiro torna e di soavi accenti, Scherzi musicali II, SV 251, 1632
  6. Arcangelo Corelli: Triová sonáta č. 2, 12 triových sonát op. 3, 1689
  7. Jean Henri D´Anglebert: Troisième Courante, Sarabande a Gigue ze Suity G-dur, Pieces de clavecin, 1689
  8. Georg Friedrich Händel: Ouverture, Rinaldo, HWV 7a, 1711
  9. Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga c-moll, Das wohltemperierte Clavier II, BWV 870-893, 1722
  10. František Antonín Míča: recitativ Jestliže sedum planet [...] a árie Jako plamen vzhůru cílí, serenata Der glorreiche Nahmen Adami, část Čtyři živlové, 1734
  11. František Jiránek: Koncert pro fagot, smyčce a continuo g moll (1. věta), Jk 19, ca. 30. léta 18. století
  12. Giovanni Battista Pergolesi: části Salve regina a Ad te clamamus ze Salve regina c-moll, P.79, 1736
  13. Carl Philipp Emanuel Bach: Fantasia: Allegro moderato (c-moll, 3. věta), Sonáta f-moll, Wq. 63/6, Probestücken, 1753
  14. Anton Neumann: recitativ: Genug! a árie Förchte und zittere, Oratorium Sancti Joannis Nepomuceni, ca. 1760
  15. Wolfgang Amadeus Mozart: Allegro (1. věta), Klavírní sonáta č. 12, F-dur, KV 332, 1781
  16. Ludwig van Beethoven: Allegro (1. věta), Klavírní sonáta č. 15 („Pastorální“), D-dur, op. 28, 1801
  17. Antonín Rejcha: Fuga č. 9, g-moll, na téma Domenica Scarlattiho, Trente six Fugues pour le Piano-Forté, 1805
  18. Franz Schubert: Der Lindebaum, Winterreise, op. 89, D 911, 1827
  19. Robert Schumann: Vogel als Prophet, Waldszenen op. 82, 1848
  20. Camille Saint-Saëns: Aquarium, Le Carnaval des Animaux, 1886
  21. Erik Satie: Gnossienne č. 5 (Modéré), Gnossiennes, 1889
  22. Edvard Grieg: Hjemve, Lyriske stykker op. 57, 1893
  23. Charles Ives: The Unanswered Question, 1908
  24. Arnold Schoenberg: Enthauptung, Pierrot lunaire, op. 21, č. 1, 1912
  25. Darius Milhaud: 3 Poèmes de Jean Cocteau, op. 59, 1920
  26. Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 – „z podnětu L. N. Tolstého Kreuzerovy sonáty“, 1. věta, 1923
  27. Josef Suk: Lístek do památníku, 4 Epizody, JSKat 72, 1924
  28. Jaroslav Ježek: Bugatti Step, 1930

Poznámka: Partitury skladeb jsou přístupné v elektronické podobě v IS, konkrétně ve studijních materiálech předmětů HV_40.

Povinná literatura:

  • Cook, Nicholas: A Guide to Musical Analysis. Oxford 1987 [četné reedice].
  • Dunsby, Jonathan - Whittall, Arnold: Musical Analysis in Theory and Practice. London 1988.
  • Hůla, Zdeněk: Nauka o harmonii. Praha 1956.
  • Hůla, Zdeněk: Nauka o kontrapunktu. Praha 1958.
  • Janeček, Karel: Hudební formy. Praha 1955.
  • Janeček, Karel: Melodika. Praha 1956.
  • Janeček, Karel: Tektonika. Nauka o stavbě skladeb. Praha 1968.
  • Janeček, Karel: Základy moderní harmonie. Praha 1965.
  • Jiránek, Jaroslav: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy.Praha 1991 (skriptum AMU).
  • Kofroň, Jaroslav: Učebnice harmonie. Praha 1981.
  • De la Motte, Diether: Musikalische Analyse. Kassel 1968 [61990, další reedice].
  • Štědroň, Miloš: Základy mikrotektoniky (9 analýz). Brno 1991.
  • Štědroň, Miloš: Základy polymelodiky (12 analýz). Brno 1992.

Systematická hudební věda a metodologie hudební vědy

Vyžaduje se spolehlivá orientace v základních otázkách historické, teoretické (pojmosloví, metodologie) a systematické (hlavní výzkumné oblasti jednotlivých disciplín systematické hudební vědy) problematiky muzikologie jako vědního oboru.

Teorie a metodologie hudební vědy

  1. Problematika pramenné základy - heuristika (Pramen, pramenná základna, heuristika - vymezení pojmu, typologie pramenů, soupisy pramenů, znalost základních pramenů pro jednotlivá historická období, edice - vymezení pojmu, znalost základních edičních řad ad.)
  2. Muzikologická dokumentace a lexikografie (Vymezení pojmu, oblasti muzikologické dokumentace, lexikografie, slovník, lexikon, encyklopedie a jejich typologie, charakteristika základních muzikologických slovníků a encyklopedií apod.)
  3. Stratifikace hudby a její taxonomické vyjádření (Žánry a druhy hudby, styl v hudbě - vymezení pojmu a exemplifikace na konkrétních příkladech, úloha pojmu styl v historiografii umění a hudební historiografii, G. Adler, taxonomie v hudební vědě)
  4. Polarita artificiální a nonartificiální hudby (Vývoj terminologie, Besselerovy termíny "Umgangsmusik" a "Darbietungsmusik","bytová" hudba, Adornova "leichte Musik", Eggebrechtův pojem "funktionaleMusik", česká terminologická škola, zejm. Poledňák a Fukač)
  5. Struktura a systematika hudební vědy (Různé systematiky, zejm. Adler, Reimann, Elschek, Fukač-Poledňák)
  6. Vývoj české hudební vědy do roku 1945 (hlavní osobnosti, školy, instituce, vývoj výzkumného zaměření, publikační a ediční výstupy; charakteristika základní metodologické orientace hlavních osobností ¬- Hostinský, Nejedlý, Helfert, Zich. Vývoj po roce 1945, soudobá česká muzikologická scéna.
  7. Vývojové trendy současné světové muzikologie (Odlišnosti „německého“ a „anglosaského“ pojetí vědy o hudbě a jejich institucionální kontext, „Rezeptionsforschung“, Carl Dahlhaus a jeho koncepce hudební historiografie, americká „new musicology“, sémiotické a sociologické impulsy, „music theory“ a schenkerovská a forteovská analýza)

Povinná literatura:

  • Elschek, Oskár: Hudobná veda súčasnosti, Bratislava 1984.
  • Fukač, Jiří - Poledňák, Ivan: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
  • Fukač, Jiří - Poledňák, Ivan: Úvod do studia hudební vědy, skriptum, UP Olomouc 2 2001.
  • Hudební věda I-III, Praha 1988.
  • Kerman, Joseph: Musicology, London 1985.
  • Pečman, Rudolf: Sloh a hudba 1600-1900, skriptum FF MU, Brno 1996.

Hudební teorie:

  1. Hudební teorie: definice pojmu, postavení hudební teorie v rámci muzikologických disciplín
  2. Teoretická témata a osobnosti evropské hudební teorie 19. století
  3. Teoretická témata a osobnosti evropské hudební teorie 20. století
  4. Česká hudební teorie do roku 1945
  5. Česká hudební teorie po roce 1945
  6. Teorie kontrapunktu (16.-20. stol.)
  7. Teorie tonality (16.-20. stol.)
  8. Teorie harmonie (generálbas, teorie fundamentálního basu, teorie stupňů, funkční teorie)
  9. Hugo Riemann: Funktionstheorie a motivisch-thematische Analyse
  10. Analytická metoda Heinricha Schenkera (Schichtenlehre) a schenkerovská analýza

Povinná literatura:

  • Hradecký, Emil: Úvod do studia tonální harmonie, Praha 1960.
  • Ludvová, Jitka: Česká hudební teorie 1750-1850, Praha 1985.
  • Ludvová, Jitka: Česká hudební teorie novější doby 1850-1900, Praha 1989.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info