Státní závěrečná zkouška magisterská

Magisterská zkouška pro jednooborové studium a hlavní studijní plán

1. Obecná charakteristika

Magisterská státní zkouška je souborná zkouška uzavírající magisterské studium hudební vědy, a proto zahrnuje tematiku všech podstatných částí oboru. Při magisterské státní zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v oboru včetně schopnosti hlubšího zvládnutí některých úseků jeho historické, teoretické a metodologické problematiky. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti kritického zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání a znalosti základní i recentní literatury oboru. Magisterská zkouška má dvě části:

1.1

Část písemnou spočívající ve vypracování magisterské diplomové práce v rozsahu nejméně 140 000 znaků (včetně poznámek pod čarou, titulního listu, obsahu a seznamu literatury) a jejím obhájení před zkušební komisí. Součástí práce je české a cizojazyčné résumé. Písemnou magisterskou prací, která je klasifikována, má kandidát prokázat schopnost formulovat odborné problémy a nalézat jejich řešení, kriticky pracovat s odbornými texty a s pramennými materiály. Podrobnosti stanoví Pravidla a zásady psaní písemných prací studenty Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty MU v Brně. Obhajoba práce je součástí státní zkoušky.

1.2

Část ústní, jejímž cílem je ověřit míru znalosti historické, teoretické a praktické problematiky oboru včetně schopnosti analytického a kritického přístupu k diskutovaným otázkám. Ústní magisterská zkouška probíhá formou rozpravy ke čtyřem okruhům (viz níže). Předem zadané otázky (světové dějiny hudby, systematická hudební věda, hudební analýza) nemají bezprostřední vztah k tématu diplomové práce. Ústní zkoušce před komisí předchází samostatná příprava studenta v délce 45 minut (vylosované téma z dějin české hudby).

Ústní zkouška se dělí na otázky z těchto oblastí:
1. hudební analýza
2. dějiny světové hudby
3. dějiny české hudby
4. systematická hudební věda

 

2. Požadavky na ústní zkoušku

2.1 Hudební analýza

V této části zkoušky má student prokázat schopnost analyzovat zadané dílo. Zadávané skladby jsou ve srovnání s bakalářským stupněm komplikovanější z hlediska sazby a obsazení. Skladba k analýze je zadána 7 dní před datem konání zkoušky. Student dostane odkaz na nahrávku a notový zápis skladby, připraví si prezentaci v rozsahu 5–10 min. (Powerpoint, Prezi). Časový limit nesmí být překročen. Součástí prezentace bude i úvaha o různých analytických přístupech k dílu.

2.2 Dějiny světové hudby

Téma z dějin světové hudby bude zadáno studentovi 7 dní před datem konání státní zkoušky. Rozprava zahrne kromě faktografie také základní okruh literatury k zadanému tématu a metodologické přístupy. Rozpravu zahájí student vlastním expozé, jež prosloví volně podle nachystaných poznámek (text nebude čten).

2.3 Dějiny české hudby

Téma z dějin české hudby si student vylosuje přímo v den konání zkoušky. Také zde bude do rozpravy zahrnut kromě faktografie také základní okruh literatury k vylosovanému tématu a představeni badatelé, kteří se tématu věnovali/věnují, a to včetně charakterizování jejich metodologických přístupů. Rozpravu zahájí student opět vlastním expozé, jež prosloví volně podle poznámek nachystaných během přípravy (text nebude čten).

Tematické okruhy ke zkoušce z dějin české hudby:

  • Hudební kultura českých zemí ve středověku.
  • Dědictví reformace: Jistebnický kancionál a hudební dění v českých zemích 15. a 16. století.
  • Rudolfínská éra v Čechách (a situace na Moravě).
  • Česká hymnografická tradice: mezi 16. a 18. stoletím.
  • Šlechtický mecenát v českých zemích v 17. a 18. století – osobnosti, lokality, repertoár.
  • Duchovní řády jako nositelé hudební kultury v 17. a 18. století.
  • Opera a holdovací kompozice v českých zemích v 17. a 18. století – mecenáši, centra, repertoár.
  • Oratorium v českých zemích v 17. a 18. století – jednotlivé typy, centra, repertoár.
  • Migrační trasy hudebníků a skladatelů z českých zemí v 18. století.
  • Hudba v českých zemích na přelomu 18. a 19. století změny stylu a hudebního provozu.
  • Proměny chrámové hudby a jejího provozu v 16.– raném 19. století.
  • Kulturní instituce v českých zemích v 19. století.
  • Symfonická hudba v českých zemích v období po říjnovém diplomu (1860) do vzniku Československa.
  • Zakladatelé české moderní hudby (Smetana, Dvořák, Fibich ad.).
  • Česká opera 19. století – skladatelské osobnosti, stylový vývoj.
  • Leoš Janáček v kontextu světové hudby.
  • Česká moderna.
  • Meziválečná avantgarda v Československu.
  • Česká a slovenská hudba po roce 1948 (včetně reflexe současných českých skladatelů).

2.4 Systematická hudební věda

Téma ze systematické hudební vědy bude zadáno studentovi 7 dní před datem konání státní zkoušky. Otázky jsou zaměřeny především na hudební historiografii a lexikografii, hudební estetiku, organologii, etnomuzikologii a hudební sociologii. Tato část zkoušky probíhá stejnou formou jako v případě dějin světové hudby.

3. Penzum povinné a doporučené literatury ke státní zkoušce

3.1 HISTORICKÁ HUDEBNÍ VĚDA

Povinná literatura:

  • ČERNÝ, Jaromír et all. Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530) / Historical Anthology of Music in the Bohemian Lands (up to ca 1530). Praha: Koniasch Latin Press, 2005.
  • ČERNÝ, Jaromír et all. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. Praha: Supraphon, 1989.
  • DÖGE, Klaus. Antonín Dvořák, Život – dílo – dokumenty. Praha: Vyšehrad, 2013.
  • HELFERT, Vladimír. Česká moderní hudba. Olomouc: Index, 1936.
  • HELFERT, Vladimír. Hudební barok na českých zámcích: Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberku. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1916.
  • HELFERT, Vladimír. O české hudbě. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957.
  • MAŇAS, Vladimír. Nicolaus Zangius: hudebník přelomu 16. a 17. století. Na stopě neznámému. Brno: Masarykova univerzita, 2020.
  • MARCELLO, Benedetto. Divadlo podle módy. HARTMANOVÁ, Alena, SPÁČILOVÁ, Jana, ŠMÍD, Ondřej (eds.). Praha: Psalterium, 2020.
  • PERUTKOVÁ, Jana. František Antonin Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha: KLP, 2011.
  • QUANTZ, Johann Joachim. Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu. BĚLSKÝ, Vratislav (překl.). Praha: Editio Supraphon, 1990.
  • REJCHA, Antonín, DYKAST, Roman (eds.). Pojednání o melodii. Praha: TOGGA, 2012.
  • SEHNAL, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001.
  • TYRRELL, John. Janáček I: Osiřelý kos (1854−1914). Brno: Host, 2018.
  • TYRRELL, John. Janáček II: Car lesů (1914−1928). Brno: Host, 2021.

Doporučená literatura:

  • BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. věku. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966.
  • DANUSER, Hermann. Neues Handbuch der Musikwissenschaft. Band 7: Die Musik des 20. Jahrhunderts. Laaber: Laaber-Verlag, 1984.
  • D'ELVERT, Christian Friedrich. Geschichte der Musik in Mähren und Österr.-Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine, böhmische und österreichische Musik-Geschichte. Brünn: Rudolf M. Rohrer, 1873.
  • EGGEBRECHT, Heinz Heinrich. Musik im Abendland: Prozesse und Stationen vom Mittelalter bis zur Gegenwart. München–Zürich: Piper, 1991.
  • FIDLER, Petr, KŘESADLOVÁ, Lenka, PERUTKOVÁ, Jana, RUHE, Lilian et al. Proměny zámeckého areálu v Jaroměřicích nad Rokytnou: kritický katalog výstavy. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017.
  • HARNONCOURT, Nikolaus. Hudobný dialóg. Myšlienky k Monteverdimu, Bachovi a Mozartovi. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.
  • HELFERT, Vladimír. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany: preludium k životnímu dílu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.
  • HOPPIN, Richard H. Hudba stredoveku. Bratislava: Hudobné centrum, 2007.
  • HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu: vzpomínky a úvahy. Praha: Jan Laichter, 1941.
  • KAČIC, Ladislav. Dějiny hudby III. – Baroko. Praha: Ikar, 2009.
  • KAMPER, Otakar. Hudební Praha v XVIII. věku. Praha, 1936.
  • KAPSA, Václav. Hudebníci hraběte Morzina: příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Kabinet hudební historie, 2010.
  • KAPSA, Václav. Johann Joseph Ignaz Brentner: Duchovní árie I / Sacred Arias I. [=Academus Edition 2]. Praha: Academus, 2017.
  • KRÁK, Egon. Viachlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viachlasnej hudby: stredovek a renesancia. Bratislava: Hudobné centrum, 2008.
  • MAŇAS, Vladimír, ORLITA, Zdeněk, POTŮČKOVÁ, Martina. Zbožných duší úl. Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, Arcidiecézní muzeum Olomouc, 2010.
  • MAŇAS, Vladimír. „... viell fürsten halten ein Musica“. Musik und Musiker am Hofe der Fürsten von Liechtenstein im 17. Jahrhundert. Studia historica Brunensia. 2017, roč. 64, č. 1, s. 189−215.
  • MAŇAS, Vladimír. K problematice hudebních inventářů: několik doplňujících poznámek k heslu Katalog Jiřího Fukače ve Slovníku české hudební kultury. Musicologica Brunensia, 2016, roč. 51, č. 2, s. 81−94.
  • MAŇAS, Vladimír. Syntéza jako výzva: interdisciplinarita při konstrukci městských dějin středověku a raného novověku. In ČERVENÁ, Radana, DVOŘÁK, Tomáš, VYSKOČIL, Aleš. Jak psát dějiny velkých měst? Brno: Archiv města Brna, 2016, s. 186−190.
  • MORGAN, Robert P. Anthology of Twentieth-Century Music. New York: W W Norton & Company, 1992.
  • MORGAN, Robert P. Twentieth-century music: a history of musical style in modern Europe and America. New York: W W Norton & Company, 1991.
  • MOZART, Leopold. Důkladná škola na housle. BĚLSKÝ, Vratislav (překl.). Praha: Ivan Černý, Temperament 430, 2000.
  • MUFFAT, Georg. První poznámky o hraní francouzských baletů podle metody zesnulého pana de Lully. BĚLSKÝ, Vratislav (překl.). Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1992.
  • NIUBO, Marc. Italská opera v mozartovské Praze. Praha: Karolinum, 2022.
  • PEČMAN, Rudolf. Útok na Antonína Dvořáka. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1993.
  • PERUTKOVÁ, Jana, Macek, Ondřej, Kroupa, Jiří K. George Frideric Handel, Attilio Ariosti, Nicola Porpora, and Francesco Rinaldi : Giulio Cesare in Egitto (Český Krumlov, 18-20 September 2020). Clavibus unitis 2020, roč. 9, č. 1, s. 211–253. Dostupné z: https://www.acecs.cz/media/cu_2020_09_01_macek_perutkova_kroupa.pdf
  • PERUTKOVÁ, Jana. Der glorreiche Nahmen Adami. Johann Adam Graf von Questenberg (1678–1752) als Förderer der italienischen Oper in Mähren [=Specula Spectacula 4]. Wien: Hollitzer Verlag, 2015.
  • PERUTKOVÁ, Jana. Problematika galantního stylu ve světle dobových pramenů (s bližším zaměřením na hudebně dramatickou tvorbu). Musicologica Brunensia, 2011, roč. 46, č. 1−2, s. 127−139.
  • PERUTKOVÁ, Jana. Tschechische Republik. 1620-1740. In Christina Nobach. Musik in Geschichte und Gegenwart [online]. Kassel: MGG, 2017. Dostupné z: https://www.mgg-online.com/article?id=mgg16172&v=2.0&rs=mgg16172
  • PLOCEK, Václav. Metody a cíle analýzy středověkých monodií. Praha: Ústav teorie a dějin umění Československé akademie věd, 1983, s. [5]–49.
  • Sehnal, Jiří. Figurální mše na Moravě od 17. století do současnosti. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2020.
  • SPÁČILOVÁ, Jana, JURÁŠKOVÁ, Kateřina. Italská opera na holešovském zámku v době Františka Antonína Rottala. Holešov: H.R.G. spol. s r.o. pro město Holešov, 2019.
  • SPÁČILOVÁ, Jana. Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2018.
  • SPURNÝ, Lubomír, PIVODA, Ondřej. Pavel Haas: A Catalogue of the Music and Writings. 1. vyd. Praha: Bärenreiter Prague, 2022.
  • SPURNÝ, Lubomír, REITTEREROVÁ. Vlasta. Alois Hába (1893-1973): mezi tradicí a inovací. Praha: Koniasch Latin Press, 2014.
  • VESELÁ, Irena, ŽŮREK, Pavel. Ne oči, ale mysl k Bohu: Maurus Haberhauer (1746-1799) a hudební kultura benediktinského kláštera v Rajhradě v 18. století. Brno: Moravská zemská knihovna, 2019.
  • ZAHRÁDKA, Jiří. „Divadlo nesmí býti lidu komedií.“ Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2018.
  • ZAHRÁDKA, Jiří. „Pravdu, první věcí pravdu, ne krásu.“ Příběh Janáčkovy Její pastorkyně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2021.

3.2 SYSTEMATICKÁ HUDEBNÍ VĚDA

Povinná literatura:

  • APEL, Wili. The Notation of Polyphonic Music, 900–1600. Oxford: Oxford City Press, 2010.
  • CARACI VELA, Maria et all (eds.). Kritika hudebního textu: metody a problémy hudební filologie. Praha: Koniasch Latin Press, 2001.
  • ČERNÝ, Miroslav Karel, FUKAČ, Jiří. Hudební historiografie. In FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha, 1997, s. 306–314.
  • DE LA MOTTE, Diether. Harmonielehre. Kassel, 1976 [četné reedice].
  • DE LA MOTTE, Diether. Musikalische Analyse. Kassel, 1968 [četné reedice].
  • DE LA MOTTE-HABER, Helga (eds.). Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag, 2004.
  • DE LA MOTTE-HABER, Helga. Musiktheorie. Laaber: Laaber-Verlag, 2005.
  • DESCARTES, René. Vášně duše. Praha: Mladá fronta, 2002.
  • DYKAST, Roman. Hudba ve věku melancholie. Praha: Togga, 2004.
  • FUKAČ, Jiří, POLEDŇÁK, Ivan. Hudba a její pojmoslovný systém: otázky stratifikace a taxonomie hudby. Praha: Academia, 1981.
  • HANSLICK, Eduard. O hudebním krásnu. Z německého originálu Vom Musikalisch-Schönen přeložil, poznámkami opatřil a předmluvu napsal Jaroslav Střítecký. Praha: Supraphon, 1973.
  • JANEČEK, Karel. Harmonie rozborem. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1982.
  • JANEČEK, Karel. Hudební formy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955.
  • LÉBL, Vladimír, POLEDŇÁK, Ivan (eds.). Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 1., Dějiny hudební vědy; Teorie hudební vědy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
  • LÉBL, Vladimír, POLEDŇÁK, Ivan (eds.). Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 2., Disciplíny hudební vědy. Část 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
  • LÉBL, Vladimír, POLEDŇÁK, Ivan (eds.). Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 3., Disciplíny hudební vědy: hudebně vědecká dokumentace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
  • LUDVOVÁ, Jitka. Česká hudební teorie 1750–1850. Praha: Academia, 1985.
  • LUDVOVÁ, Jitka. Česká hudební teorie novější doby 1850–1900. Praha: Academia, 1989.
  • ŠLOSAR, Dušan, ŠTĚDROŇ, Miloš. Podíl Jakuba Jana Ryby na vzniku novočeské hudební terminologie. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity: Studia minora facul-tatis philosophicae universitatis brunensis. Brno, 1984, řada H, roč. 19−20, s. 43−51.
  • ŠTĚDROŇ, Miloš. Základy mikrotektoniky: 9 analýz. Brno: Masarykova univerzita, 1991.
  • TROJAN, Jan. Moravská lidová píseň: melodika, harmonika: o harmonické struktuře lidové písně jako rezultátu melodické složky. Praha: Editio Supraphon, 1980.
  • VÍT, Petr. Estetické myšlení o hudbě: České země 1760-1860. Praha: Academia, 1987.
  • VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky: od antiky k počátku 20. stol. Praha: Panton, 1985.
  • WILLIAMS, David Russell, BALENSUELA, C. Matthew. Music Theory from Boethius to Zarlino: A Bibliography and Guide. Hillsdale–New York: Pendragon Press, 2008.
  • WILLIAMS, David Russell, DAMSCHRODER, David. Music Theory from Zarlino to Schenker: A Bibliography and Guide. Hillsdale–New York: Pendragon Press, 1990.

Doporučená literatura:

  • ADORNO, Theodor W. Estetická teorie. Praha: Panglos, 1997.
  • BEK, Mikuláš. Vybrané problémy hudební sociologie. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1993.
  • DAHLHAUS, Carl. Die Musiktheorie im 18. und 19. Jahrhundert. I., II. Teil. Darmstadt, 1984/89.
  • DAHLHAUS, Carl. Klassische und romantische Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag, 1988.
  • ECO, Umberto, SEIDL, Ivan. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997.
  • FEYERABEND, Paul. Rozprava proti metodě. Praha: Aurora, 2001.
  • FUKAČ, Jiří, POLEDŇÁK, Ivan. Úvod do studia hudební vědy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.
  • FUKAČ, Jiří. Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína. Brno: Masarykova univerzita, 2001.
  • FUKAČ, Jiří. Mýtus a skutečnost hudby. Traktát o dobrodružstvích a oklikách poznání. Praha: Panton, 1989.
  • FUKAČ, Jiří. Pojmosloví hudební komunikace. Brno: Rektorát Masarykovy univerzity, 1991.
  • FUX, Johann Joseph, MANN, Alfred (eds.). The Study of Counterpoint: from Johann Joseph Fux’s Gradus ad Parnassum. New York: W. W. Norton & Company, 1971.
  • CHRISTENSEN, Thomas (eds). The Cambridge History of Western Music Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2015.
  • KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002.
  • MACEK, Petr. Směleji a rozhodněji za českou hudbu! „Společenské vědomí“ české hudební kultury 1945-1969 v zrcadle dobové hudební publicistiky. Praha: Koniasch Latin Press, 2006.
  • PEČMAN, Rudolf. Vladimír Helfert. Brno: Nadace Universitas Masarykiana Brno, 2003.
  • POLÁK, Pavol. Hudobno-estetické náhľady v 18. storočí. Od baroka ku klasicizmu. Bratislava: Veda, 1974.
  • RICE, Timothy. Etnomuzikologie: velmi krátký úvod. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2020.
  • RISINGER, Karel. Vůdčí osobnosti české moderní hudební teorie. Praha: SHV, 1963.
  • RYBARIČ, Richard. Vývoj europského notopisu. Bratislava: OPUS, 1982.
  • SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě. Díl 1. Varhanáři. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2003.
  • SEHNAL, Jiří. Barokní varhanářství na Moravě. Díl 2. Varhany. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004.
  • SCHNIERER, Miloš. Český a východoevropský neofolklorismus v artificiální hudbě 20. století: deset studií od Janáčka k serialismu. Brno: Editio Moravia, 2007.
  • SPURNÝ, Lubomír. Heinrich Schenker (1868-1935): Kapitoly z hudební teorie a analýzy. Praha: Koniasch Latin Press, 2012.
  • SYCHRA, Antonín. Hudba a slovo v lidové písni. Příspěvky k strukturální analyse vokální hudby. Praha: Svoboda, 1948.
  • ŠLOSAR, Dušan, ŠTĚDROŇ, Miloš. Hudební terminologie Adama Michny z Otradovic. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity: Studia minora facultatis philosophicae universitatis brunensis, Brno, 1994, řada H, roč. 30, č. 1, s. 15−27.
  • ŠTĚDROŇ, Miloš. Kritika hudebního textu – Metody a problémy hudební filologie. Hudební věda 2002, roč. 39, č. 1, s. 78-82.
  • TROJAN, Jan. Úvod do hudební dramaturgie opery. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
  • WITTGENSTEIN, Ludwig. Filosofická zkoumání. PECHAR, Jiří (překl.). 2., upr. vyd. Praha: Filosofia, 1998.
  • ZICH, Otakar. Estetické vnímání hudby. JŮZL, Miloš (ed.). Praha: Supraphon, 1981.

3.3 DALŠÍ POVINNÁ LITERATURA

Slovníky (jejich struktura a metodologická koncepce):

  • ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír, NOVÁČEK, Zdenko (eds.). Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, 1965.
  • DLABACŽ, Johann Gottfried. Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Prag: Gottlieb Haase, 1815.
  • EITNER, Robert. Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhunderts. Leipzig: Breitkopf & Haertel, 1900–1904.
  • FINSCHER, Ludwig et all (eds.). Die Musik in Geschichte und Gegenwart: allgemeine Enzyklopädie der Musik begründet von Friedrich Blume. Bd. 1−29. Kassel: Bärenreiter, 1994−2008.
  • FUKAČ, Jiří, VYSLOUŽIL, Jiří, MACEK, Petr (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997.
  • GERBER, Ernst Ludwig. Neues Historisch-Biographisches Lexikon der Tonkünstler. Leipzig: A. Rühnel, 1812–1814. 1. vydání 1790.
  • Jakubcová, Alena et al. (eds.). Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav, 2007.
  • JAKUBCOVÁ, Alena, PERNERSTORFER, Matthias Johannes (eds.). Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien: von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts : ein Lexikon. Neu bearbeitete, deutschsprachige Ausg. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften in Kooperation mit Institut umění – Divadelní ústav, 2013.
  • JANOVKA, Tomáš Baltazar. Klíč k pokladu velikého umění hudebního. POSPÍŠIL, Michael, SEHNAL, Jiří, MATL, Jiří (eds.). Praha: KLP, 2006.
  • KOUBA, Jan. Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století). Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2017.
  • Lexikon zur deutschen Musik-Kultur: Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien. Bd. 1−2. München: Langen-Müller, 2000.
  • MACEK, Petr, KALINA, Petr, KOSTRHUNOVÁ Simona (eds.). Český hudební slovník osob a institucí 2012. Praha: Koniasch Latin Press, 2012.
  • PAZDÍREK, Oldřich (eds.). Pazdírkův hudební slovník naučný. Brno: Ol. Pazdírek, 1937.
  • PHILOMATES, Václav. Čtyři knihy o hudbě. HORYNA, Martin (eds.). Praha: KLP, 2003.
  • SADIE, Stanley, TYRRELL, John (eds.). The New Grove dictionary of music and musicians. 2nd ed.Vol. 1−29. New York: Grove, 2001.
  • WALTHER, Johann Gottfried. Musicalisches Lexicon oder Musicalische Bibliothec. Leipzig: Wolfgang Deer, 1732.

Slovníky – doporučeno:

  • BROUČEK, Stanislav, JEŘÁBEK, Richard (eds.). Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. (dostupné i on-line: http://www.eu.avcr.cz/cs/vyzkum/strategie21/narodopisna-encyklopedie/)

3.4 Nepovinné – časopisy, databáze ETC.

Magisterská zkouška pro vedlejší studijní plán

1. Obecná charakteristika

Státní magisterská zkouška ukončuje navazující dvouleté magisterské studium hudební vědy jako vedlejšího studijního plánu. Při této zkoušce má student prokázat hlubší znalost dějin světové a české hudby a vhled do systematických disciplín muzikologie (znalost základní jednotlivých disciplín a nejdůležitějších muzikologických osobností, kteří se jimi zabývali/zabývají). Má podobu ústní komisionální zkoušky. Podkladem pro přípravu studentů na soubornou zkoušku jsou níže uvedené tematické okruhy, přičemž otázka ze světových dějin hudby je zadávána písemně týden před samotnou zkouškou. K jednotlivým tematickým oblastem je uváděna povinná a doporučená literatura.

2. Tematické okruhy k jednotlivým předmětům zkoušky

Světové dějiny hudby:

  • Hlavní hudební formy 16. století.
  • Hlavní vokálně-instrumentální a instrumentální formy 17. a 18. století.
  • Hlavní vokálně-instrumentální a instrumentální formy 19. století.
  • Hlavní vokálně-instrumentální a instrumentální formy 20. století.

Dějiny hudby v českých zemích:

  • Hudební vývoj v 16. století (centra, skladatelské osobnosti).
  • Hudební vývoj v 17.a 18. století (centra, mecenáši, skladatelské osobnosti).
  • Hudební vývoj v 19. století (centra, skladatelské osobnosti).
  • Hudební vývoj ve 20. století (centra, mecenáši, skladatelské osobnosti).

Systematická muzikologie:

Přehled a stručná charakteristika jednotlivých disciplín:

  • Hudební akustika
  • Hudební teorie
  • Hudební psychologie
  • Hudební estetika a sémiotika
  • Hudební sociologie
  • Hudební pedagogika
  • Hudební lexikografie
  • Teorie a dějiny hudební interpretace
  • Teorie a dějiny notace
  • Hudební organologie a ikonografie
  • Hudební historiografie
  • Etnomuzikologie (hudební folkloristika)
  • Teorie a dějiny nonartificiální hudby

Povinná literatura – historická hudební věda:

ČERNÝ, Jaromír et all. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. Praha: Supraphon, 1989.

ČERNÝ, Jaromír et all. Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530) / Historical Anthology of Music in the Bohemian Lands (up to ca 1530), Koniasch Latin Press, Praha 2005.

Döge, Klaus: Antonín Dvořák, Život – dílo – dokumenty. Praha: Vyšehrad, 2013.

Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Olomouc: Index, 1936.

HELFERT, Vladimír. Hudební barok na českých zámcích: Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberku. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1916.

Helfert, Vladimír: O české hudbě. Praha 1957.

SEHNAL, Jiří a Jiří VYSLOUŽIL. Dějiny hudby na Moravě. Vlastivěda Moravská. Země a lid. Svazek 12. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2001.

Tyrrell, John. Janáček I. Osiřelý kos (1854-1914). Brno: Host, 2018.

Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích (včetně ČSHS a SČHK).

Doporučená literatura – historická hudební věda:

BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. věku. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966.

DANUSER, Hermann. Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Band 7: Die Musik des 20. Jahrhunderts. Laaber-Verlag, Laaber 1984.

D'ELVERT, Christian Friedrich. Geschichte der Musik in Mähren und Österr.-Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine, böhmische und österreichische Musik-Geschichte. Brünn: Rudolf M. Rohrer, 1873.

DESCARTES, René. Vášně duše. Praha: Mladá fronta, 2002.

Eggebrecht, Heinz Heinrich. Musik im Abendland: Prozesse und Stationen vom Mittelalter bis zur Gegenwart München–Zürich: Piper, 1991.

HARNONCOURT, Nikolaus. Hudobný dialóg. Myšlienky k Monteverdimu, Bachovi a Mozartovi. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.

HELFERT, Vladimír. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetany: preludium k životnímu dílu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953.

Hoppin, Richard H. Hudba stredoveku. Bratislava: Hudobné centrum, 2007.

HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu: vzpomínky a úvahy. Praha: Jan Laichter, 1941.

Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III. – Baroko. Praha: Ikar 2009.

Kamper, Otakar: Hudební Praha v XVIII. věku. Praha 1936.

Kapsa, Václav: Šlechtické kapely v českých zemích doby baroka: staré a nové otázky jejich zkoumání. Clavibus unitis 3, 2014, s. 177–182.

Krák, Egon: Viachlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viachlasnej hudby: stredovek a renesancia. Bratislava: Hudobné centrum, 2008.

Morgan, Robert P. Twentieth-century music: a history of musical style in modern Europe and America. New York–London: W W Norton & Company, 1991.

Morgan, Robert P. Anthology of Twentieth-Century Music. New York: W.W. Norton, 1992.

MOZART, Leopold. Důkladná škola na housle. Přeložil Vratislav BĚLSKÝ. Praha: Ivan Černý, Temperament 430, 2000.

MUFFAT, Georg. První poznámky o hraní francouzských baletů podle metody zesnulého pana de Lully. Přeložil Vratislav BĚLSKÝ. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 1992.

Plocek, Václav. Metody a cíle analýzy středověkých monodií (in: Uměnovědné studie, sv. 4, Praha, Ústav teorie a dějin umění Československé akademie věd 11983, s. [5]–49);

Pečman, Rudolf. Útok na Antonína Dvořáka. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1993.

Spáčilová, Jana. Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2018.

Spáčilová, Jana, Šmíd, Ondřej, Hartmanová, Alena (eds.). Benedetto Marcello: Divadlo podle módy. 2020.

SPURNÝ, Lubomír a Vlasta REITTEREROVÁ. Alois Hába (1893-1973): mezi tradicí a inovací. Praha: Koniasch Latin Press, 2014.

ZAHRÁDKA, Jiří. „Divadlo nesmí býti lidu komedií.“ Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně. Brno: Moravské zemské muzeum, 2018.

Maňas, Vladimír: Nicolaus Zangius: hudebník přelomu 16. a 17. století. Na stopě neznámému. Brno: Masarykova univerzita, 2020.

Perutková, Jana: František Antonin Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. [= Clavis monumentorum musicorum regni bohemiae IV]. Praha: KLP, 2011.

QUANTZ, Johann Joachim. Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu. Překl. V. Bělský. Praha: Editio Supraphon, 1990.

REJCHA, Antonín – DYKAST, Roman (ed.). Pojednání o melodii. Praha: TOGGA s.r.o., 2012.

Povinná literatura – systematická hudební věda:

Lébl, Vladimír – Poledňák, Ivan (eds.). Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 1, Dějiny hudební vědy; Teorie hudební vědy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.

Lébl, Vladimír – Poledňák, Ivan (eds.). Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Díl 2, Disciplíny hudební vědy. Část 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.

Lébl, Vladimír – Poledňák, Ivan (eds.). Hudební věda. Díl 3, Historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy: hudebně vědecká dokumentace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.

Doporučená literatura – systematická hudební věda:

APEL, Wili. The Notation of Polyphonic Music, 900–1600. Oxford: Oxford City Press, 2010.

Caraci Vela, Maria et all (eds.). Kritika hudebního textu: metody a problémy hudební filologie. Praha: Koniasch Latin Press, 2001.

Černý, Miroslav K. – Fukač, Jiří: Hudební historiografie, in: Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 306- 314.

Dykast, Roman: Hudba ve věku melancholie. Praha 2004.

FUKAČ, Jiří a Ivan POLEDŇÁK. Hudba a její pojmoslovný systém: otázky stratifikace a taxonomie hudby. Praha: Academia, 1981.

Hanslick, Eduard: O hudebním krásnu Z německého originálu Vom Musikalisch-Schönen přeložil, poznámkami opatřil a předmluvu napsal Jaroslav Střítecký. Praha: Supraphon, 1973.

JANEČEK, Karel. Harmonie rozborem. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1982.

JANEČEK, Karel. Hudební formy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955.

LUDVOVÁ, Jitka. Česká hudební teorie 1750–1850. Praha: Academia, 1985.

Ludvová, Jitka. Česká hudební teorie novější doby 1850–1900. Praha: Academia, 1989.

ŠTĚDROŇ, Miloš. Základy mikrotektoniky: 9 analýz. Brno: Masarykova univerzita, 1991.

TROJAN, Jan. Moravská lidová píseň: melodika, harmonika: o harmonické struktuře lidové písně jako rezultátu melodické složky. Praha : Editio Supraphon, 1980.

VÍT, Petr. Estetické myšlení o hudbě: České země 1760-1860. Praha: Academia, 1987.

VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky: od antiky k počátku 20. stol. Praha 1985.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info