Zpěv

Irena Troupová

Irena Troupová svůj záběr postupně rozšířila o romantickou a moderní písňovou i operní tvorbu. S písněmi německého a francouzského romantismu vystoupila několikrát v koncertních řadách FOK a České filharmonie (Rané písně G. Mahlera). Mimo jiné také uvedla orchestrální písně Chalomot yehudi‘im J. Duška s Orchestrem BERG pro EBU a písně Miloše Štědroně pro Český rozhlas.

V poslední době se výrazněji věnuje hudbě 20. a 21. století; pro Arco Diva nahrála operu Bohuslava Martinů Le jour de bonté (Den dobročinnosti). Uvedla díla Marka Kopelenta (Singspiel Musica, kantátu Agnus Dei na Pražském jaru 2012) – s Pražskou komorní filharmonií pod vedením Jakuba Hrůši se podílela na premiéře jeho skladby Pozdní sběr. Věnuje se též odkazu meziválečných autorů – V. Ullmann, E. Schulhoff, N. von Hannenheim, Ph. Herschkowitsch, s jejichž skladbami vystoupila na mezinárodních pódiích a z nichž některé nahrála pro Český rozhlas a Deutschlandfunk. Irena Troupová je též vyhledávanou lektorkou staré hudby, vyučuje na JAMU a Masarykově univerzitě v Brně, na kurzech v Čechách i zahraničí.

Vladimír Richter

Doc. Vladimír Richter se narodil v roce 1956. Po studiu na Konzervatoři Brno se rozhodl pro oborové zaměření hudební výchovy a českého jazyka na Masarykově univerzitě (Filozofická fakulta); studium úspěšně ukončil v roce 1980.

V letech 1981 - 1983 působil v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy, posléze se stal sólitstou Státního divadla Brno (1984 - 1986. V letech 1990 - 1997 vyučoval na pěveckém oddělení Konzervatoře Brno. V roce 1994 začal působit na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty MU, v roce 1998 získal titul docent - habilitační řízení proběhlo v oboru Hudební výchova se zaměřením na skladbu a interpretaci. Od téhož roku vyučuje také na Akademii staré hudby při Ústavu hudební vědy (FF MU).

Z jeho umělecké činnosti bychom mohli jmenovat účast na mnoha festivalech i koncertních projektech. Za všechny uvádíme alespoň tyto:

1999: Festival Passione 99, Capella Regia - Hudba českého baroka; Národní galerie Praha - Koncerty ve Šternberském paláci, České barokní vánoce;

2000: Praha - Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK - cyklus Stará hudba, C. Carissimi: Regina Hester; Pražské jaro - koncert v rámci řady Hudba pražských chrámů, Hudba Jezuitů v Klementinu; Kašperské hory, Italská barokní hudba v Čechách (Faber, Alovisi); Koncert v rámci doprovodného programu české prezentace, EXPO 2000 Hanover;

2001: Národní divadlo v Brně, M. Košut: Ifigenie - Orestes premiera; 2002: Rossini opera festival Pesaro, G. Rossini: Turek v Itálii, Rossinimania - projekt soudobé hudby;

2003: Praha - J. D. Zelenka, Lamentace, J. S. Bach: Actus tragicus; Litomyšl a Pardubice - G. F. Händel: Mesiáš; Brno - M. Štědroň: Doctores /A/mores - 1. provedení; Pražští madrigalisté - Festival staré hudby Pisa (It);

2004: Festival ARS ANTIQUA EUROPAE (Slovensko) – sólový recitál.


Mimo to nelze opomenout dlouholeté působení ve výrazném vokálně experimentálním souboru Affetto (2002 - dosud).

K nejvýznamnějším nahrávkám Vladimíra Richtera bývají řazeny tyto nosiče: CD B. Martinů: Sacred works and madrigals (Supraphon, 1999), CD Ve století žonglérů (Radio Classic Espaniol, Cordoba, 2001, live), záznam Košutovy Ifigenie - Orestes (Národní divadlo v Brně, 2001), Miloš Štědroň: Amor longha (Český rozhlas Brno, 2002, studiová nahrávka) a CD Affetto (2003).

Renesanční a barokní zobcová flétna

Jakub Kydlíček

Patří k vyhledávaným osobnostem scény staré hudby. Na konzervatoři v Plzni studoval nejprve obory zobcová flétna (J. Braná) a dirigování (J. Štrunc, B. Procházka). Postgraduálně pak studoval u Coriny Marti na prestižním institutu staré hudby Schola cantorum basiliensis (Musik Akademie Basel), kde se specializoval především na hudbu pozdního středověku a rané renesance. Během studií rovněž absolvoval masterclass u řady osobností staré hudby (P. Holtslag, A. Solomon, P. Ayrton, C. van Heerden, B. Honig,...) a dále se vzdělával v oblasti operního a orchestrálního dirigování (G. Ch. Sandmann, C. Metters). Současně obhájil doktorát (Ph.D.) v oboru Historie.

Záhy po svém absolutoriu se stal pedagogem Pražské konzervatoře, kde vede třídu zobcové flétny. Od roku 2012 je rovněž pověřen uměleckým řízením Barokního orchestru Pražské konzervatoře. S tímto tělesem provedl mj. řadu neznámých opusů barokní literatury, včetně kompletního provedení oratoria Abgesungene Betrachtungen F. A. Míči. Za nahrávku Haendelových předeher získal s BOPK titul laureáta rozhlasové soutěže Concerto Bohemia (2016). Od podzimu 2018 vyučuje zobcovou flétnu na Masarykově univerzitě v Brně.

Na poli staré hudby spolupracuje s předními soubory, jako např. Collegium 1704, Capella Regia, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque,... se kterými vystoupil na předních evropských scénách (Pražské jaro, Semperoper Dresden, Teatro Arriaga, Grand Theatre de Luxembourg, Salzburger festspiele, Concentus Moraviae,...). Jako lektor je zván k výuce na seminářích a kurzech staré hudby (MLŠSH Valtice, LŠBH Holešov) a je častým hostem porot soutěží ve hře na zobcovou flétnu. V letech 2010-6 působil na konzervatoři v Plzni, kde nastudoval řadu studentských operních projektů (Pergolesi, Martinů, Pauer).

V roce 2009 založil svůj vlajkový soubor CONCERTO AVENTINO a je rovněž zakládajícím členem tria TRE FONTANE. Jako dirigent provedl řadu vrcholně barokních vokálně-instrumentálních opusů: Velikonoční oratorium a Magnificat J. S. Bacha, oratorium Sub olea pacis et palma virtutis a Miserere J. D. Zelenky či The Fairy Queen H. Purcella, Pro festival Smetanova Litomyšl nastudoval české premiéry oper Pygmalion Jeana-Philippa Rameau, Aci, Galatea e Polifemo Geogra Friderica Haendela a Paride ed Elena Ch. W. Glucka.

Barokní příčná flétna

Miroslava Králíková

Miroslava Králíková po Konzervatoři Brno absolvovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně obor Historická interpretace flétny u Michaely Ambrosi. Dále magisterský studijní program, obor Speciální pedagogika a obor Obecná teorie a dějiny umění a kultury Teorie a provozovací praxe staré hudby na Masarykově univerzitě pod vedením Lucie Duškové.

Své vzdělání doplňovala soukromými kurzy (E. Harmuthová, M. Komínková,M. Kratochvílová, M. Gatti, M. Pastuszka, B.M. Willi, J. B. Christensen, KurzyLetní škola barokní hudby Holešov (Lucie Dušková, Tereza Vondráková) a workshopy (Letní škola staré hudby Prachatice (Julie Braná), Letní kurz interpretace staré hudby Kunín (Marta Kratochvílová) a další.

Spolupracuje se soubory Musica Florea, Ars Antiqua Austria, Ensemble Tourbillon, Dresdner Instrumental-Concert, Baroque Collegium1685, Plaisirs de Musique, současně stále umělecky působí v Consortu renesančních příčných fléten Tourdion.

Barokní violoncello

Libor Mašek

Absolvoval Konzervatoř Brno v oboru hra na violoncello, následně Janáčkovu akademii múzických umění v Brně ve třídě prof. Bedřicha Havlíka. Zde rovněž absolvoval ve hře na varhany (Mgr. Petr Kolař), varhanní improvizaci a řízení sboru v rámci oboru duchovní hudba. Od počátku studií se věnoval interpretaci barokní hudby v souborech Telemann Baroque Collegium a Cappella Apollinis. V těchto letech absolvoval řadu mistrovských kurzů cellové a varhanní interpretace tzv. staré hudby. Od roku 2003 je členem souboru Collegium 1704. Často je zván ke spolupráci dalšími tělesy specializujícími se na interpretaci staré hudby: např. Musica Florea, Ensemble Inégal, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque. Již od založení Pražské komorní filharmonie (1994) je členem její violoncellové skupiny. V kostele sv. Antonína v pražských Holešovicích působí osmým rokem jako varhaník. Vyučuje na Pražské konzervatoři obor basso continuo a na Akademii staré hudby v Brně obor barokní violoncello. Mimo to se věnuje přepisu a spartaci starých hudebních pramenů do současné notační podoby. Protipólem obliby hudby 17.–18. století je zájem o hudbu 20. století. Nyní je to především elektronická hudba (Musique concrete), k jejíž realizaci využívá vlastní skromné studio elektronických hudebních nástrojů.

Loutna

Jan Krejča

Jan Krejča studoval nejprve hru na renesanční loutnu pod vedením Rudolfa Měřinského a poté svůj zájem, již jako samouk, rozšířil o theorbu a barokní kytaru. Zúčastnil se četných interpretačních kurzů pod vedením E. Mascardi, H. Smithe, L. Sayce, J. Lindberga a dalších. Zejména jako vyhledávaný hráč bassa continua spolupracuje s mnoha domácími a zahraničními soubory (Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon, Capella Regia, Societas incognitorum, Verba Chordis, Musica Flora, Harmonologia aj.), ale vystupuje též sólově a věnuje se i pedagogické činnosti.  Opakovaně koncertuje na festivalech, jako je Pražské jaro, Pražský podzim, Concentus Moraviae, Svatováclavský hudební festival, Haydnova Lukavice, Letní slavnosti staré hudby apod. Podílel se na četných nahrávkách pro ČT, ČR, Arta records, Supraphon, Rosa aj. Nahrál sólové album Intavolatura di Tiorba pro firmu Arta records.

Cembalo

Monika Knoblochová

Studia a mistrovské kurzy

Po absolvování Konzervatoře v Praze, studovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Giedré Lukšaité-Mrázkové a formou konzultací u Zuzany Růžičkové a zároveň muzikologii na Karlově Univerzitě v Praze. V letech 1996–98 studovala na Dresdner Akademie für alte Musik u Johna Tolla a od roku 2000 na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem ve třídě Ketila Haugsanda, kde v roce 2002 obdržela závěrečný diplom. Tato studia si v tomtéž roce obohatila tříměsíčním pobytem na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Jacquesa Ogga. V roce 2005 završila svá studia absolutoriem Mistrovské třídy pod vedením Christine Schornsheim na Hochschule für Musik und Theater v Mnichově. V roce 2011 obhájila doktorát na Akademii múzických umění v Praze.

 

Interpretační soutěže

V roce 1999 získala Monika Knoblochová na mezinárodní soutěži Pražského jara 3. cenu a titul laureáta a Cenu Nadace Bohuslava Martinů za nejlepší provedení Koncertu pro cembalo a malý orchestr. V roce 2002 se stala držitelkou prestižní Davidoff Prix České republiky, v roce 2003 obdržela společně s Janou Semerádovou (barokní příčná flétna), 3. cenu a titul laureáta na „16. Grosser Förderpreiswettbewerb“ v Mnichově v kategorii historicky poučená interpretace staré hudby a v témž roce přidala ještě Cenu Společnosti Bohuslava Martinů na Mladém pódiu v Karlových Varech.

 

Repertoár

Monika Knoblochová nahrála celou řadu kompaktních disků. Její první CD pro společnost Supraphon se souborným dílem pro cembalo B. Martinů (2005) bylo oceněno mezinárodní kritikou – 4 Diapasons d’Or, 10 Jokers a CD měsíce časopisu Crescendo, Le Monde de la Musique. V roce 2006 nahrála spolu s violoncellistou P. Nouzovským Sonáty pro violu da gamba a cembalo J. S. Bacha pro společnost Cube Bohemia. U příležitosti recitálu na mezinárodním festivalu Pražské jaro vydala na jaře 2007, opět pro Cube Bohemia, CD Invence J. S. Bacha a J. Nováka. V roce 2009 realizovala 2CD s kompletní tvorbou pro cembalo J. Temla, které vyšlo ve vydavatelství Radioservis a v roce 2012 vydala u společnosti Supraphon Sonáty pro klavír s doprovodem flétny a violoncella L. Koželuha, které v interpretaci na dobové nástroje vyšly ve světové premiéře. V roce 2014 vydala u společnosti Radioservis CD s názvem Goethe v písních, zaměřené na písňový a klavírní odkaz V. J. Tomáška.
Pravidelně nahrává pro Český rozhlas jak skladby z oblasti staré hudby (v roce 2011 rozsáhlý cyklus trií L. Koželuha, na který v roce 2012 navázala triovou tvorbou V. Jírovce), tak i soudobou tvorbu (M. Kopelent, J. Teml, L. Sommer, I. Bláha ad.)
Monika Knoblochová pravidelně vystupuje jako sólistka i komorní hráčka doma i v zahraničí (Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Polsko, Španělsko). Spolupracuje s celou řadou sólistů – Clara Nováková, Petr Nouzovský, Kamila Mazalová, Jana Semerádová (duo seraphim) ad., i souborů – Czech Ensemble Baroque, Musica Aeterna, Collegium 1704, Orchestr Berg, ad. Její rozmanitý repertoár sahá od autentické interpretace staré hudby přes klasiku až k soudobé hudbě.
Od roku 2008 pořádá vlastní koncertní řadu Hudební salón Café crème, spočívající v nových, vynalézavých dramaturgiích propojujících hudbu starou i moderní, mluvené slovo, tanec a divadlo.
Od roku 2006 vede cembalovou třídu na Letní škole staré hudby v Holešově, od roku 2007 je vyučujícím cembala na Akademii staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně a v letech 2011-2013 působila jako vyučující cembala také na Fakultě umění Ostravské univerzity. Od podzimu 2015 je vyučující cembala na HAMU v Praze.

Barokní housle

Eleonora Machová

Absolvovala konzervatoř  a  Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor hra na housle. Nyní se specializuje na autentickou interpretaci staré hudby. Absolvovala mistrovské kurzy hry na barokní housle pod vedením Johna Hollowaye, Chiary Banchini, Annegret Siedel, Enrica Gattiho, Simona Standage, Wielanda Kuijkena aj. V současnosti se též věnuje hře na violu da gamba, kterou soukromě studovala u Josého Vázqueze. Je uměleckou vedoucí souboru La Gambetta a Collegium Musicum Brno, dále je členkou souboru Musica Florea a hostující členkou souboru Ensemble Inégal, Musica Figuralis, Collegium 1704, Societas Incognitorum a dalších. Od roku 1997 působí jako koncertní mistr orchestru Czech Ensemble Baroque. S těmito tělesy se zúčastnila řady významných mezinárodních hudebních festivalů. Spolu s výše uvedenými ansámbly pořídila řadu nahrávek na CD, pro Český rozhlas, Českou televizi a zahraniční media. CD s houslovými sonátami J. I. F. Vojty ve skordovaném ladění, které natočila se souborem La Gambetta, získalo v roce 2007 nejvyšší hodnocení hudebního portálu Diapason (Francie) a Goldberg (Anglie). Od roku 2001 působí pedagogicky na Filozofické fakultě Masarykovy university v Brně, kde vyučuje obor hra na barokní housle a ansámblová hra. Každoročně je zvána na mezinárodní semináře a kurzy jako lektorka.

Varhany

Robert Hugo

Po ukončení Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oboru fyzikální chemie, pokračoval studiem oboru hudební teorie, a také varhanní hudby u profesorů Milana Šlechty a Jaroslava Tůmy na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Na Akademii staré hudby v Drážďanech studoval hru na cembalo. Na počátku 90. let učil na pražské konzervatoři, byl také dirigentem brněnského Janáčkova divadla, ve kterém uvedl československou premiéru operního díla Emilia de Cavallieriho s názvem „Rappresentatione di Anima e di Corpo“.

V teorii hudby se zaměřuje především na českou a německou barokní hudbu. Uskutečnil několik obnovených premiér skladeb Jana Dismase Zelenky, Giacoma Carissimi či Adama Václava Michny z Otradovic.

Od roku 1991 působí jako regenschori v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze (Římskokatolická akademická farnost Praha). V roce 1992 založil hudební soubor zaměřující se na interpretaci staré hudby Capella Regia Musicalis, který v současnosti nese název Capella Regia Praha.

Je lektorem a uměleckým vedoucím Akademie staré hudby na Masarykově univerzitě v Brně. Koncertně vystupuje zejména v České republice, Německu a Polsku.